Homepage

CZ0524047 - Peklo

Rozloha: 465.1899 ha
Navrhovaná kategorie ochrany:
Biogeografická oblast - vysvětlivky: kontinentální
Souřadnice středu: 16°11'21'' v.d., 50°22'27'' s.š.
Nadmořská výška: 300 - 550 m n. m.

Mapa:

Poloha:

EVL Peklo u Nového Města nad Metují se nachází na soutoku Metuje a Olešenky v podhůří Orlických hor asi 0,7 km až 4,7 km SV od Nového Města nad Metují. Jedná se o výrazný krajinný útvar hluboce zaříznutého epigenetického údolí řeky Metuje a levostranného přítoku Olešenky. Údolí byla zahloubena do fylitového pláště krystalického jádra Orlických hor za současného výzdvihu oblasti.
 

Ekotop:

Geomorfologicky lokalita patří v rámci provincie Česká vysočina ke Krkonošskojesenické soustavě (IV), IVB Orlické podsoustavě, k celku IVB-3 Podorlická pahorkatina, podcelku IVB-3A Náchodská vrchovina ke dvěma okrskům: údolí Metuje na území EVL a svahy na levém břehu Olešenky do k okrsku IVB-3A-4 Ohnišovská pahorkatina, zatímco svahy údolí na pravém břehu Olešenky vč. údolí Brodku patří k okrsku IVB-3A-3 Sedloňovská vrchovina. Lokalita Peklo je tvořena hluboce zařízlými údolími Metuje a jejím levostranným přítokem Olešenky, hloubka údolí dosahuje až 200 m. Rozpětí nadmořské výšky je od 300 m (Metuje na J okraji lokality) do 564 m (Kozí hřbet nad údolím Olešenky). Údolí Metuje se táhne přibližně ve směru severovýchod – jihozápad a orientace svahů je převážně severozápadní nebo naopak jihovýchodní. Údolí Olešenky má směr východ-západ a orientace svahů je jižní nebo severní. Pro území je příznačná značná rozmanitost georeliéfu. Na svazích jsou velmi časté ostré hřbety a roklinky drobných přítoků Metuje a Olešenky, dále se vyskytují třetihorní žokovité balvany a izolované skály typu tor, čtvrtohorní mrazové sruby, balvanová moře a proudy, čtvrtohorní kryoplanační terasy a nivační sníženiny, svahové úpady a suťová pole. U Nového Města nad Metují se charakter údolí výrazně mění, údolí tvoří plochá niva o šířce 100–200 m, která je ohraničena 10–20 m vysokými kolmými stěnami turonských slínů. Na úpatí těchto stěn se vyskytují různě velké suťové kužele. Metuje i Olešenka mají převážně přírodní charakter se štěrkovitými a kamenitými koryty. Na území lokality mají poměrně velký spád a peřejnatý charakter. V Metuji se místy vyskytují mohutné balvany a skalní útvary, vzácně jsou přítomny i štěrkové náplavy porostlé vegetací.
Geologické podloží území tvoří několik typů hornin různého stáří. Převažují metamorfované horniny svrchního proterozoika: novoměstské fylity (muskoviticko-biotitické a chloritickomuskovitické fylity a drobové fylity provázané vložkami minet, zelených břidlic, metalydidů a kvarcitů). Severovýchodní část území je pak tvořena granodiority novohrádeckého masivu a červenavě zbarvenými sedimenty prvohorního stáří (permské slepence a brekcie). Nejvíce rozšířen je hrubozrnný narůžovělý granodiorit, který na povrch vystupuje v podobě velkých balvanů v řečišti Olešenky a skalních útvarů na svazích Kozího hřbetu. Podél západního okraje lokality v horní části svahu údolí Metuje se dále vyskytují horniny spodního turonu (druhohorní), kterými jsou spikulovské slínovce a slínovce s příměsí jehlic hub (opuky). Při horním okraji svahu tyto horniny vystupují místy na povrch v podobě malých stěn, na jejichž úpatí se vyskytují suťové plochy. Čtvrtohorní sedimenty jsou zastoupeny úzkým lemem fluviálních štěrků a písků podél Metuje a Olešenky a dále svahovými hlinitokamenitými uloženinami, kamenitými až blokovými sutěmi, výplavovými kužely a štěrkopískovými akumulačními terasami. Lesní půdy jsou převážně kambizemě (kambizem typická a mezotrofní v květnatých bučinách, kambizem oligotrofní v acidofilních bučinách, kambizem districká v druhotných smrkových porostech na stanovištích bučin, kambizem rankerová na přechodech bučin do suťových lesů). V suťových lesích převažuje ranker typický a kambický. Ve svahových úžlabinách s potůčky a prameništi se nachází glej kambický, na něhož navazuje glej pseudoglejový, pseudoglej kambický čí kambizem pseudoglejová. V nivě Metuje a Olešenky se nacházejí fluvizemě. V sekundárních smrkových porostech během dvou až tří generací dochází k výrazné pedochemické degradaci.  

Biota:

Rozsáhlý údolní komplex Metuje a Olešenky – EVL Peklo je tvořen převážně porosty bučin a suťových lesů různého stupně ovlivnění lidskou činností a nezanedbatelnou část tvoří také kulturní smrčiny. Flóra území je poměrně bohatá a díky rozmanitým stanovištním podmínkám i vcelku pestrá.
Převažujícím lesním biotopem území jsou acidofilní bučiny (L5.4), které jsou značně variabilní, což je způsobeno heterogenitou stanovištních podmínek, různou měrou degradace a lesnickým ovlivněním. Rozsáhlejší mimořádně zachovalé plochy acidofilních bučin se vyskytují v jihozápadní části údolí Metuje a také v jihovýchodní části údolí Olešenky. Důsledek lesnického hospodaření se projevuje zejména zvýšeným podílem jehličnanů – zejména smrku ztepilého (Picea abies), a ve zjednodušené věkové a prostorové struktuře porostů. Dominantní dřevinou těchto porostů je buk lesní (Fagus sylvatica), často se v podstatě jedná o výhradně bukové porosty. Dále mohou být přimíšeny jako degradační prvky smrk ztepilý (Picea abies), vzácně borovice lesní (Pinus sylvestris) a případně i modřín opadavý (Larix decidua). Smrk ztepilý (Picea abies) se zde vzácně vyskytoval i přirozeně vzhledem k inverzní poloze hlubokého údolí a přímé návaznosti na Orlické hory. Stejně tak má přirozený charakter reliktního původu ojedinělý výskyt borovice lesní (Pinus sylvestris) na skalních stanovištích. Zejména na pravém svahu v údolí Metuje je dosti hojná také jedle bělokorá (Abies alba), na kterou je vázán výskyt ohroženého jmelí bílého jedlového (Viscum album subsp. abietis). Keřové patro se omezuje výhradně na zmlazující dřeviny stromového patra. Přes silný tlak zvěře se v mnohých porostech nachází bohaté bukové zmlazení až husté mlaziny i mladší odrůstající generace buků. Vzácně se vyskytuje také zmlazení jedle bělokoré (Abies alba), které ojediněle odrůstá jen v obtížně přístupných skalnatých svazích. Bylinné patro je značně variabilní, mnohé porosty mají bylinné patro druhově velice řídké nebo zcela chybí. K častěji vyskytujícím se druhům bylinného patra ve většině porostů patří bika bělavá (Luzula luzuloides), věsenka nachová (Prenanthes purpurea), metlička křivolaká (Avenella flexuosa), třtina rákosovitá (Calamagrostis arundinacea), brusnice borůvka (Vaccinium myrtillus), šťavel kyselý (Oxalis acetosella), pstroček dvoulistý (Maianthemum bifolium), ostřice kulkonosná (Carex pilulifera), zlatobýl obecný (Solidago virgaurea) a některé kapradiny. Typicky se zde vyskytují přechody ke květnatým bučinám vzácněji i suťovým lesům zejména na členitých skalnatých svazích.
Květnaté bučiny (L5.1) jsou v území zastoupeny v mnohem menší míře než bučiny acidofilní (L5.4). Vyskytují se na obohacovaných stanovištích jako jsou úpatí svahů a konkávní tvary terénu na svazích. Je pravděpodobné, že podíl květnatých bučin by byl v přirozené vegetaci lokality vyšší, ale porosty lesnicky silně ovlivněné nebo bez bylinného patra či výskytu diagnostických druhů mohou být snadno přiřazeny k acidofilním bučinám. Ve stromovém patře květnatých bučin přirozeně dominuje buk (Fagus sylvatica), dále se vyskytuje javor klen (Acer pseudoplatanus), jedle bělokorá (Abies alba), v horních částech svahů v jihozápadní části lokality na kontaktu s dubohabřinami se přidává habr obecný (Carpinus betulus) a duby (Quercus robur a Q.petraea). Velmi často je jako degradační faktor přimíšen smrk ztepilý (Picea abies). V keřovém patře se vyskytují téměř výhradně zmlazující dřeviny patra stromového, případně líska obecná (Corylus avellana). Bylinné patro je oproti acidofilním bučinám zpravidla druhově bohatší. Vyskytují se v něm druhy jako svízel vonný (Galium odoratum), pitulník horský (Galeobdolon montanum), bršlice kozí noha (Aegopodium podagraria), šťavel kyselý (Oxalis acetosella), třtina rákosovitá (Calamagrostis arundinacea), kostřava lesní (Festuca altissima), starček vejčitý (Senecio ovatus), mateřka trojžilná (Moehringia trinervia), věsenka nachová (Prenanthes purpurea), ptačinec velkokvětý (Stellaria holostea), z kapradin kapraď samec (Dryopteris filix-mas), papratka samice (Athyrium filix-femina). Méně často jsou přítomny bukovník kapraďovitý (Gymnocarpium dryopteris), plicník tmavý (Pulmonaria obscura), kopytník evropský (Asarum europaeum), čistec lesní (Stachys sylvatica), strdivka nicí (Melica nutans), zvonek kopřivolistý (Campanula trachelium), lipnice hajní (Poa nemoralis), samorostlík klasnatý (Actaea spicata), jaterník podléška (Hepatica nobilis), válečka lesní (Brachypodium sylvaticum), břečťan popínavý (Hedera helix), kokořík mnohokvětý (Polygonatum multiflorum), svízel lesní (Galium sylvaticum), hrachor jarní (Lathyrus vernus), lýkovec jedovatý (Daphne mezereum) atd. Květnaté bučiny jsou na lokalitě dosti variabilní jednotkou, řada porostů představuje přechody k acidofilním bučinám nebo k suťovým lesům.
Suťové lesy (L4) jsou zastoupeny na lokalitě v mnohem menší míře než bučiny, ale patří společně s acidofilními bučinami a štěrbinovou vegetací silikátových skal k biotopům nejvýznamnějším. Stanoviště suťových lesů, kterými jsou strmé kamenité svahy, jsou jen obtížně lesnicky obhospodařovatelné, a tak je většina porostů jen velice málo ovlivněna lesnickou činností. Na lokalitě jsou zastoupeny zachovalé porosty především v údolí Metuje v dolních částech svahů a na menších plochách i v údolí Olešenky. Stromové patro je obvykle druhově bohatší a převažuje v něm javor klen (Acer pseudoplatanus). Dále se mohou vyskytovat javor mléč (Acer platanoides), buk lesní (Fagus sylvatica), habr obecný (Carpinus betulus), jedle bělokorá (Abies alba), lípa srdčitá a vzácně i velkolistá (Tilia cordata, T. platyphyllos), jilm drsný (Ulmus glabra) a jako degradační prvek smrk ztepilý (Picea abies). Keřové patro je vyvinuto obvykle velice slabě a kromě dřevin stromového patra se v něm může vyskytovat líska obecná (Corylus avellana), ojediněle růže převislá (Rosa pendulina) nebo zimolez černý (Lonicera nigra). Bylinné patro může být značně vyvinuto nebo naopak sporadicky na kamenitých svazích s větší frakcí. Vyskytují se v něm např. druhy papratka samičí (Athyrium filix-femina), třtina rákosovitá (Calamagrostis arundinacea), kapraď osténkatá, rozložená a samec (Dryopteris carthusiana, D. dilatata a D. filix-mas), pitulník horský (Galeobdolon montanum), svízel vonný (Galium odoratum), kakost smrdutý (Geranium robertianum), bukovník kapraďovitý (Gymnocarpium dryopteris) bažanka vytrvalá (Mercurialis perennis), šťavel kyselý (Oxalis acetosella), starček vejčitý (Senecio ovatus), kopřiva dvoudomá (Urtica dioica), vzácněji svízel lesní (Galium sylvaticum), netýkavka nedůtklivá a malokvětá (Impatiens noli-tangere a I. parviflora), strdivka nicí (Melica nutans), samorostlík klasnatý (Actaea spicata), kopytník evropský (Asarum europaeum), plicník tmavý (Pulmonaria obscura), krtičník hlíznatý (Scrophularia nodosa), zcela ojediněle kapradina laločnatá (Polystichum aculeatum) případně vzácná kapraď rezavá (Dryopteris affinis). Díky vysoké vzdušné vlhkosti, zvratu teplot a dostatečnému množství vhodného substrátu jako jsou vlhké skály, letité stromy často velkých rozměrů, tlející kmeny nebo pařezy, vlhké i suché otevřené suti se v lesnatém Pekelském údolí soustřeďuje značné množství mechorostů. Zásadním druhem v EVL Peklo je šikoušek zelený (Buxbaumia viridis), který zde byl prvně nalezen v roce 2001. Přestože je na původní lokalitě v údolí řeky Metuje dnes paseka, výskyt druhu je v současnosti znám z její blízkosti na tlejících zbytcích kmene. Po celém Pekelském údolí se však prakticky téměř všude vyskytuje dostatek tlejícího dřeva ve vhodném stádiu rozkladu pro šikoušek zelený (Buxbaumia viridis). Lze tedy předpokládat, že druh roste i na dalších místech v území.
Význačným fenoménem údolí a jedním z nejvýznamnějších stanovišť jsou stinné a vlhké skály s mechorosty a kapradinami, osluněné skály a vzácněji vlhká balvanová a suťová moře. Štěrbinová vegetace silikátových skal a drolin (S1.2) zahrnuje vegetaci skalních útvarů fylitů (v údolí Metuje) a granodioritů (v údolí Olešenky). Skalní útvary představují velice variabilní prostředí, což se odráží i v charakteru vegetace. Suché skály bez mikroplošek humusu jsou mnohdy zcela bez vegetace cévnatých rostlin. Naopak skály s mikroploškami humusu ve štěrbinách a na teráskách a celkově ve vlhčím prostředí mohou mít vegetaci bohatě rozvinutou a druhově relativně pestrou. Z cévnatých rostlin jsou pro skalní stanoviště charakteristické zejména kapradiny, hojněji se vyskytuje osladič obecný (Polypodium vulgare), kapraď rozložená a samec (Dryopteris dilatata a D. filix-mas), méně časté jsou sleziník červený (Asplenium trichomanes), papratka samice (Athyrium filix-femina), vzácněji jsou přítomny puchýřník křehký (Cystopteris fragilis), bukovník kapraďovitý (Gymnocarpium dryopteris), na slunných skalách byl výjimečně zaznamenán sleziník severní (Asplenium septentrionale). Velice vzácným druhem skal je silně ohrožená kapradina Braunova (Polystichum braunii). Z dalších cévnatých rostlin se na skalách vyskytují často i druhy s těžištěm výskytu v lesních porostech, např. třtina rákosovitá (Calamagrostis arundinacea), metlička křivolaká (Avenella flexuosa), brusnice borůvka (Vaccinium myrtillus), šťavel kyselý (Oxalis acetosella), svízel lesní (Galium sylvaticum) aj. Štěrbinová vegetace vápnitých skal a drolin (S1.1) se na lokalitě vyskytuje velice vzácně a nachází se pouze na pravém břehu Metuje lokality v podobě drobných opukových skalek při horní hraně svahu. Skalní biotopy jsou vesměs velice zachovalé, bez výraznějších negativních vlivů. S výjimkou skalních útvarů ve smrkových porostech, kde jsou skály téměř vždy jen se sporadickou vegetací cévnatých rostlin. Pohyblivé sutě silikátových hornin (S2B) se v Pekelském údolí vyskytují maloplošně na dvou místech na jižně ukloněných svazích údolí Olešenky. Zdejší vegetace cévnatých rostlin kamenných proudů je velmi řídká a druhově chudá, zastoupena druhy jako třtina rákosovitá (Calamagrostis arundinacea), kapraď rozložená a samec (Dryopteris dilatata a D. filix-mas), rodem konopice (Galeopsis sp.), kakost smrdutý (Geranium robertianum), netýkavka malokvětá (Impatiens parviflora), ostružiník maliník (Rubus idaeus), kopřiva dvoudomá (Urtica dioica) aj.
Diverzitu území rozšiřují společenstva a druhy vázané na pobřeží a vlastní tok Metuje a Olešenky. Metuje a Olešenka v Pekelském údolí představují velice zachovalé přírodní toky podhorského charakteru s kamenitým až štěrkopísčitým dnem. Oba toky mají většinou peřejnatý charakter, jen vzácně se vyskytují větší tůně. Pouze v korytu Metuje, kde se místy nachází mohutné balvany, se vyskytuje makrofytní vegetace (V4A) s hojnou přítomností lakušníku vzplývavého (Batrachium fluitans). Nejbohatší porosty se nacházejí v úsecích mělčího a širšího, dobře osluněného toku. Další makrofyta se téměř nevyskytují. Štěrkové náplavy (M4.1) bez vegetace mají na lokalitě podobu jen mikroplošek při krajích náplavů, kde jsou více vystaveny působení řeky. V těchto místech se velmi vzácně podél břehu Metuje vyskytuje přeslička zimní (Equisetum hyemale). Obvykle ruderalizovaná vegetace říčních rákosin (M1.4) se vyskytuje pouze na Metuji na několika náplavech nejčastěji ostrůvkovitého charakteru. Vegetace devětsilových lemů (M5) je podél toků také vyvinuta pouze sporadicky. Větší porosty se nacházejí na náplavech a na pobřeží Metuje a pouze fragmentárně podél Olešenky. Údolní jasanovo-olšové luhy (L2.2) tvoří až na výjimky pouze úzké pobřežní linie s olší lepkavou (Alnus glutinosa), jasanem ztepilým (Fraxinus excelsior) a javorem klenem (Acer pseudoplatanus). Podél Olešenky se v porostech olšin celkem často vyskytuje druh bledule jarní (Leucojum vernum), podél Metuje ve spodní části se zas vzácně vyskytuje sněženka podsněžník (Galanthus nivalis). Z horských poloh podél Olešenky sestupují do údolí horské druhy. Celkem často se jedná o kerblík lesklý (Anthriscus nitida), vzácněji zvonek širokolistý (Campanula latifolia), ojediněle žluťuchu orlíčkolistou (Thalictrum aquilegifolium) a kýchavici bílou (Veratrum album subsp. album). Na březích obou toků se vyskytují také invazní druhy rostlin - zlatobýl kanadský a obrovský (Solidago canadensis a S. gigantea). Z Olešenky je znám roztroušený výskyt netýkavky žláznaté (Impatiens glandulifera), která se vzácně nachází i při Metuji. Podél Metuje se vzácně vyskytují křídlatka česká a japonská (Reynoutria x bohemica a R. japonica).
Luční vegetace se v území vyskytuje velice maloplošně. Jedná se o dvě nivní louky při Metuji a svahovou louku v údolí Olešenky nedaleko osady Peklo. Vegetace luk v nivě Metuje má díky dlouhodobé absenci hospodaření ruderální charakter. Svahová louka v údolí Olešenky je však z větší části poměrně zachovalá, druhově pestrá a vyskytuje se na ní řada ohrožených a vzácných druhů rostlin, která má pro bohatství flóry lokality Peklo značný význam. Celkově má převažující charakter mezofilní ovsíkové louky (T1.1), na vlhčích místech inklinuje k vlhkým pcháčovým loukám (T1.5) či k nevápnitým mechovým slatiništím (R2.2). Roste zde jeden z nejvzácnějších druhů celého území kriticky ohrožený vstavač osmahlý (Orchis ustulata), z dalších orchidejí pak vstavač mužský (Orchis mascula) a velice vzácně také prstnatec májový (Dactylorhiza majalis) na vlhčích místech. Z dalších vzácnějších druhů se zde objevuje hadilka obecná (Ophioglossum vulgatum) na ploše s pramenným vývěrem, upolín nejvyšší (Trollius altissimus) a ostřice Hartmanova (Carex hartmanii).

Na lesnatá hluboce zaříznutá údolí Olešenky a Metuje jsou vázány významné druhy živočichů. Ze zvláště chráněných druhů hmyzu se zde vyskytuje např. klínatka rohatá (Ophiogomphus cecilia), lišaj pupalkový (Proserpinus proserpina) a modrásek bahenní (Maculinea nausithous), svižník Cicindela sylvicola, střevlík Carabus irregularis nebo zdobenec zelenavý (Gnorimus nobilis). Z ptáků se jedná o výskyt hnízdících druhů jako výr velký (Bubo bubo), čáp černý (Ciconia nigra), kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum), holub doupňák (Columba oenas), žluna šedá (Picus canus), datel černý (Dryocopus martius), včelojed lesní (Pernis apivorus) a mnoho dalších významných druhů. Některé druhy využívají Pekelské údolí pouze jako migrační koridor, místo lovu nebo při přeletech – např. ledňáček říční (Alcedo atthis), vlaštovka obecná (Hirundo rustica), moták pilich (Circus cyaneus) nebo jeřáb popelavý (Grus grus). Z obojživelníků se zde nachází čolek horský (Triturus alpestris), ropucha obecná (Bufo bufo) a mlok skvrnitý (Salamandra salamandra). Z plazů lze jmenovat ještěrku obecnou (Lacerta agilis), ještěrku živorodou (Zootoca vivipara), slepýše křehkého (Anguis fragilis) a užovku hladkou (Coronella austriaca). Ze zvláště chráněných druhů savců se zde vyskytuje rejsek horský (Sorex alpinus), vydra říční (Lutra lutra) a veverka obecná (Sciurus vulgaris).  

Kvalita a význam:

Území se vyznačuje vysokou rozmanitostí a jemnou mozaikou ekologicky velmi odlišných stanovišť a vysokou druhovou bohatostí. Lokalita Peklo je jedinečným územím s komplexem přirozených a polopřirozených lesních společenstev, kterými jsou zejména acidofilní a květnaté bučiny a suťové lesy. Významná je svou rozlohou i diverzitou také skalní vegetace na četných skalních útvarech a balvanitá moře. Geologický podklad a členitý reliéf s inverzními polohami také umožňují výskyt společenstev bohatých na submontánní a montánní druhy.
Z botanického hlediska je toto území velmi pestré a druhově bohaté. Některé zajímavé druhy se na lokalitě vyskytují ve vysokém počtu: např. sněženka podsněžník (Galanthus nivalis) - desetitisíce a bledule jarní (Leucojum vernum), ptačinec hajní (Stellaria palustris), jmelí bílé jedlové (Viscum album subsp. abietis), medovník meduňkolistý (Melittis melissophyllum), lilie zlatohlavá (Lilium martagon), upolín nejvyšší (Trollius altissimus) – stovky. Další významné druhy v menším početním zastoupení jsou např. vstavač mužský (Orchis mascula), přeslička zimní (Hippochaete hyemalis), pérovník pštrosí (Matteuccia struthiopteris), kapradina laločnatá (Polystichum aculeatum), měsíčnice vytrvalá (Lunaria rediviva), prstnatec májový (Dactylorhiza majalis). V roce 2001 byl na lokalitě nově nalezen mech šikoušek zelený (Buxbaumia viridis), což je jedna z mála recentně známých lokalit výskytu tohoto druhu v Královéhradeckém kraji. Je proto regionálně velice významná.
Ze zoologického hlediska je území významnou lokalitou pro obojživelníky a plazy (např. pro mloka skvrnitého (Salamandra salamandra), čolka velkého (Triturus cristatus) a č. horského (T. alpestris)). Významnou lokalitou je také pro mnoho druhů ptáků a savců např. pro včelojeda lesního (Pernis apivorus), kulíška nejmenšího (Glaucidium passerinum) nebo čápa černého (Ciconia nigra), vydru říční (Lutra lutra) nebo plcha velkého (Glis glis). Fauna hmyzu odpovídá podhorskému charakteru lokality, zejména v lesních porostech na strmých svazích se dochovaly zajímavé arborikolní druhy brouků (např. roháček bukový (Sinodendron cylindricum)) zajímavé jsou však i další skupiny hmyzu jako je například evropsky významný druh modrásek bahenní (Maculinea nausithous).





 

Zranitelnost:

Vzhledem k tomu, že se jedná o převážně lesní území, hlavním faktorem negativně ovlivňujícím tuto lokalitu je současné lesní hospodaření, díky němuž je část původních lesních porostů přeměněna na smrkové monokultury. Při nešetrném holosečném způsobu hospodaření dochází na silně exponovaných svazích k erozi, která výrazně znesnadňuje opětovné zalesnění. Část přirozených lesních porostů má vlivem špatného hospodaření narušenou přirozenou věkovou strukturu. V místech, kde se lesní porosty nenachází na silně exponovaných svazích, je přirozené zmlazování dřevin ovlivněno okusem zvěře.
Společenstva řeky Metuje a jejích břehů jsou částečně ovlivněna její regulací. Podél Metuje byly také ojediněle zjištěny invazní druhy rostlin: Impatiens glandulifera, Reynoutria japonica. Luční enklávy jsou ohroženy dvěma faktory: absencí obhospodařování nebo naopak jeho přílišnou intenzifikací (intenzivní pastva, eutrofizace). Většina travních porostů je zde pravidelně obhospodařována, ladem jsou ponechány pouze prudké svahy a silně podmáčené polohy.

V současné době nebyly na lokalitě pozorovány žádné vlivy, jež by nějakým způsobem ovlivňovaly přítomnou populaci druhu Buxbaumia viridis. Místo výskytu tohoto mechu se nachází v těsné blízkosti cesty, po níž vede turistická značka, potenciálně by bylo možné uvažovat o ohrožení populace vandalismem kolem procházejících lidí, tento vliv ale prokázán nebyl.  

Management:

Buxbaumia viridis – viz Obecné zásady.  

Možné střety zájmu:

Soukromé vlastnictví - lesní hospodářství.  

Stanoviště:

Stanoviště - přehled

Celková rozloha lokality:%ha: 465.1899
Z toho prioritních naturových biotopů: 4.6121.4633
Z toho neprioritních naturových biotopů: 55.60258.6473
Z toho ostatních přírodních biotopů: 1.858.6525
Z toho X biotopů: 39.76184.9677
Z toho nereklasifikovaných biotopů: 0

Zobrazovaná data rozloh stanovišť a biotopů odpovídají informacím o stavu při vyhlášení lokality a jsou rovněž shodná s daty zasílanými Evropské komisi formou standardního datového formuláře.
Aktuální data je možné získat na AOPK ČR (pavla.trachtova@nature.cz)

Naturové biotopy:

Stanoviště/BiotopRozloha (ha)Podíl (%)R/Z/GPředmět ochrany
3260Nížinné až horské vodní toky s vegetací svazů Ranunculion fluitantis a Callitricho-Batrachion 9.69632.08B/A/AAno
V4A Makrofytní vegetace vodních toků - porosty aktuálně přítomných vodních makrofyt9.69632.08B/A/A
6430Vlhkomilná vysokobylinná lemová společenstva nížin a horského až alpínského stupně 0.00280.00B/B/-Ne
M5 Devětsilové lemy horských potoků0.00280.00B/B/-
6510Extenzivní sečené louky nížin až podhůří (Arrhenatherion, Brachypodio-Centaureion nemoralis) 4.34810.93A/A/-Ne
T1.1 Mezofilní ovsíkové louky4.34810.93A/A/-
8150Středoevropské silikátové sutě 0.20990.04B/A/BAno
S2B Pohyblivé sutě silikátových hornin0.20990.04B/A/B
8220Chasmofytická vegetace silikátových skalnatých svahů 9.58922.06B/B/AAno
S1.2 Štěrbinová vegetace silikátových skal a drolin9.58922.06B/B/A
9110Bučiny asociace Luzulo-Fagetum 206.087444.30B/B/AAno
L5.4 Acidofilní bučiny206.087444.30B/B/A
9130Bučiny asociace Asperulo-Fagetum 28.62666.15C/B/BAno
L5.1 Květnaté bučiny28.62666.15C/B/B
9170Dubohabřiny asociace Galio-Carpinetum 0.0870.01C/C/-Ne
L3.1 Hercynské dubohabřiny0.08700.01C/C/-
9180Lesy svazu Tilio-Acerion na svazích, sutích a v roklích 20.69424.44B/A/AAno
L4 Suťové lesy20.69424.44B/A/A
91E0Smíšené jasanovo-olšové lužní lesy temperátní a boreální Evropy (Alno-Padion, Alnion incanae, Salicion albae) 0.76910.16C/B/-Ne
L2.2A Údolní jasanovo-olšové luhy, typické porosty0.76910.16C/B/-

Ostatní přírodní biotopy

BiotopRozloha (ha)Podíl(%)R/Z
K3 Vysoké mezofilní a xerofilní křoviny0.03360.00D/A
L2.2B Potoční a degradované jasanovo-olšové luhy2.49670.53C/B
L8.1B Boreokontinentální bory bez lišejníků0.05230.01B/B
M1.4 Říční rákosiny0.07740.01B/B
M4.1 Štěrkové náplavy bez vegetace0.03480.00A/A
R1.4 Lesní prameniště bez tvorby pěnovců0.01600.00A/A
T1.5 Vlhké pcháčové louky2.01890.43C/C
V4B Makrofytní vegetace vodních toků - stanoviště s potenciálním výskytem makrofyt nebo se zjevně přirozeným či přírodě blízkým charakterem koryta3.92280.84A/A

Biotopy řady X

BiotopRozloha (ha)Podíl (%)
X1 Urbanizovaná území0.35530.07
X3 Extenzivně obhospodařovaná pole0.03840.00
X6 Antropogenní plochy se sporadickou vegetací mimo sídla3.64640.78
X7 Ruderální bylinná vegetace mimo sídla1.19390.25
X9A Lesní kultury s nepůvodními jehličnatými dřevinami136.672629.37
X11 Paseky s nitrofilní vegetací41.59058.94
X12 Nálety pionýrských dřevin0.66490.14
X13 Nelesní stromové výsadby mimo sídla0.80570.17
 

Druhy - Rostliny:

Stálá populace Zastavující se Zimující Hnízdící
Podíl populace Zachovalost Izolace Celkové hodnocení
šikoušek zelenýP
Buxbaumia viridisBBCA
 

Druhy - Živočichové:

Nejsou předmětem ochrany.  

Kraje a katastrální území:

Kraj Královéhradecký kraj:

Česká Čermná, Jestřebí nad Metují, Jizbice u Náchoda, Lipí u Náchoda, Přibyslav nad Metují, Sendraž, Vrchoviny  

Prameny:

Faltysová H., Mackovčin P., Sedláček M. a kol.Královéhradecko. In: Mackovčin P. a Sedláček M. (eds.): Chráněná území ČR, svazek V., Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a EkoCentrum Brno, Praha, 410 pp.2002
Gerža M.Pekelské údolí (H0003), závěrečná textová zpráva k mapování biotopů soustavy Natura 2000 a Smaragd. – Ms., 20 pp.+ přílohy [Depon. in: AOPK ČR, Praha].2001
Pohlová R.Buxbaumia viridis (Moug. ex Lam. et DC.) Brid. ex Moug. et Nestl. (lokality ve Zlínském, Královéhrad. a Plzeň. k.), dotazník AOPK ČR pro mapování lokalit ohrožených druhů rostlin soustavy NATURA 2000. - Ms., 18 pp.+ příl. [Depon. in: AOPK ČR, Praha].2003
 

Fotografie:

Poznámka: Zpracované souhrny doporučených opatření pro evropsky významné lokality naleznete na webových stránkách Ústředního seznamu ochrany přírody http://drusop.nature.cz/portal/

(c) 2006 Natura 2000 - Oficiální webové stránky soustavy Natura 2000 v České republice, všechna práva vyhrazena. Náměty, příspěvky a připomínky zasílejte na adresu natura2000@nature.cz. Redakce stránek využívá zpravodajství z databází ČTK, jejichž obsah je chráněn autorským zákonem. Přepis, šíření, či další zpřístupňování tohoto obsahu či jeho části veřejnosti, a to jakýmkoliv způsobem, je bez předchozího souhlasu AOPK ČR výslovně zakázáno. (c) 2006 - všechna práva vyhrazena. Materiály agentury AOPK ČR nesmí být dále publikovány, vysílány, přepisovány nebo redistribuovány. Správa a redakce stránek využívá redakční systém portálového rešení SuperServer firmy RAGTOOLS.