Homepage

CZ0520600 - Trčkov

Rozloha: 407.1791 ha
Navrhovaná kategorie ochrany:
Biogeografická oblast - vysvětlivky: kontinentální
Souřadnice středu: 16°25'26'' v.d., 50°18'60'' s.š.
Nadmořská výška: 700 - 1000 m n. m.

Mapa:

Poloha:

Evropsky významná lokalita Trčkov se nachází při polských hranicích severně od Orlického Záhoří.  

Ekotop:

Geologie: Geologická stavba území se vyznačuje výskytem rozdílných substrátů, které zvyšují variabilitu ekologických podmínek. Převažujícím geologickým podkladem většiny území, tzn. západní části představované svahy hřebene, jsou převážně horniny středního proterozoika a to zejména chloriticko-muskovitické a albitické svory, menší části jsou tvořeny také dvojslídnými albitickými svory. Těmito horninami prolínají horniny zábřežské skupiny mladšího proterozoika grafitické svory místy s vložkami muskovitických a grafitických kvarcitů. V nižších polohách východní a střední části území v území Orlickozáhorské brázdy je geologický podklad tvořen sedimentárními horninami mezozoika jizerského souvrství, které zahrnují vápnité jílovce a slínovce, většinou s podílem jehlic hub a polohami organo-detrito-mikritických vápenců. Konkrétně se jedná o výchoz spodnoturonského slínovce bělohorského souvrství, který pod splaveninami tvoří dno Orlickozáhorské brázdy, které jsou v Orlických horách vzácné.
Geomorfologie: Z geomorfologického hlediska je území součástí celku Orlické hory; zahrnuje podcelek Deštenskou hornatinu s okrskem Orlický hřbet, který zahrnuje komplex východních svahů hlavního hřebene Orlických hor; dále ploché části území pod hřebenem zasahují do tektonické sklesliny v okrsku Orlickozáhorská brázda.
Reliéf: Terén území se vyznačuje poměrně značným převýšením. Velká část území je tvořena poměrně strmými svahy hřebene Orlických hor, které sklesávají do rovinatého terénu podél Černého potoka a Divoké Orlice. Svah hřebene je rozčleněn četnými zářezy horských potoků, část z nich tvoří hluboké zářezy roklin, na některých místech s menšími skalními výchozy a suťovisky. Výškové rozpětí lokality je 696 (řeka Divoká Orlice) – 1050 m n. m. (sedlo mezi Jelenkou a Velkou Deštnou).
Pedologie: Území patří do pásma rezivých půd s podzoly a podzolů.
Krajinná charakteristika: Svahy jsou protkané sítí četných potůčků a pramenišť. V rovinatém terénu sklesliny Orlickozáhorské brázdy se nacházejí fragmenty podmáčených smrčin a rašelinné louky v mozaice s porosty kulturních smrčin.  

Biota:

Většina území EVL Trčkov je tvořena lesní vegetací, kde podstatná část porostů je blízká přirozenému stavu. V NPR Trčkov mají některé až 200 let staré smrkobukové porosty pralesovitý charakter. Převládajícím biotopem lesního komplexu jsou acidofilní bučiny (L5.4) sv. Luzulo-Fagion sylvaticae, které pokrývají východní svahy úbočí hor. Část těchto porostů vznikla pravděpodobně přeměnou původních květnatých bučin v důsledku změny stanovištních podmínek podmíněné podporou pěstování smrkových porostů v minulosti. Lze tedy předpokládat, že plocha porostů přiřaditelných k acidofilním bučinám byla v minulosti menší. Zachovalé porosty je možné přiřadit k as. Calamagrostio villosae-Fagetum sylvaticae. V menší míře se v území zejména na místech s opukovým podložím vyskytují druhově bohatší květnaté bučiny (L5.1) sv. Fagion sylvaticae. Syntaxonomicky květnaté bučiny odpovídají as. Dentario enneaphylli-Fagetum sylvaticae, přičemž některé fragmenty bučin v roklích podél potoků zejména v NPR Trčkov odpovídají horským klenovým bučinám (L5.2) as. Aceri-Fagetum sylvaticae. Květnaté bučiny dávají přednost obohacovaným stanovištím, které jsou zejména na úpatí roklin podél potoků a v konkávních terénních depresích svahů. Jednotlivé typy bučin se tedy prolínají s ohledem na střídání ochuzených nebo naopak obohacovaných plošek. Stromové patro květnatých bučin tvoří buk lesní (Fagus sylvatica) s příměsí smrku ztepilého (Picea abies) a relativně hojně zastoupen je také javor klen (Acer pseudoplatanus). V bylinném patře jsou typicky zastoupeny pitulník horský (Galeobdolon montanum), mařinka vonná (Galium odoratum), ptačinec hajní (Stellaria nemorum), šťavel kyselý (Oxalis acetosella), kyčelnice devítilistá a cibulkonosná (Dentaria enneaphyllos, D. bulbifera), věsenka nachová (Prenanthes purpurea), případně měsíčnice vytrvalá (Lunaria rediviva), pryskyřník platanolistý (Ranunculus platanifolius), čarovník alpský (Circaea alpina). Keřové patro stejně jako u acidofilních bučin téměř chybí, pokud se nejedná o světliny a paseky se zmlazením druhů stromového patra. Porosty acidofilních bučin jsou relativně často dvouetážové, převládá v nich buk lesní (Fagus sylvatica) s příměsí jedle bělokoré (Abies alba) a smrku ztepilého (Picea abies). V bylinném patře je typicky borůvka (Vaccinium myrtillus), třtina chloupkatá (Calamagrostis villosa), šťavel kyselý (Oxalis acetosella), kapraď rozložená (Dryopteris dilatata). Právě v těchto porostech se ve svazích Trčkova zachovala chráněná populace autochtonního smrku ztepilého a buku lesního sloužící jako genová základna.

Rovinatá část území ve sníženině Orlickozáhorské brázdy je charakteristická přítomností podmáčených smrčin (L9.2B) as. Sphagno-Piceetum abietis na vlhkých půdách a na ploše historicky odtěženého rašeliniště u Divoké Orlice. Podmáčené smrčiny se nachází v okolí pramenišť a v zamokřených terénních depresích často kolem starých odvodňovacích kanálů. Jedná se typicky o husté mladé porosty smrčin s vtroušenou břízou, olšemi a jeřábem s hojným mechovým patrem tvořeným zejména rašeliníky (rod Sphagnum). V bylinném patře se především uplatňuje třtina chloupkatá (Calamagrostis villosa) a borůvka (Vaccinium myrtillus), na zvodnělých místech ostřice ježatá, obecná, řídkoklasá, šedavá (Carex echinata, C.nigra, C. remota, C. canescens), nebo sítina rozkladitá (Juncus effusus), na úživnějších stanovištích se přidávají druhy metlice trsnatá (Deschampsia caespitosa), přeslička lesní (Equisetum sylvaticum), skřípina lesní (Scirpus sylvaticus), pstroček dvoulistý (Maianthemum bifolium), horské druhy podbělice alpská (Homogyne alpina), sedmikvítek evropský (Trientalis europaea). Typická je přítomnost druhů olšin a lesních pramenišť jako řeřišnice hořká (Cardamine amara), violka dvoukvětá (Viola biflora), vrbina hajní (Lysimachia nemorum), blatouch bahenní (Caltha palustris), pomněnka hajní (Myosotis nemorosa), starček potoční (Tephroseris crispa), ptačinec hajní (Stellaria nemorum), krabilice chlupatá (Chaerophyllum hirsutum), ptačinec mokřadní (Stellaria alsine), netýkavka velkokvětá (Impatiens noli-tangere) apod. V místě odtěženého rašeliniště se nachází fragment rozvolněné rašelinné smrčiny v podrostu s metličkou křivolakou (Avenella flexuosa) a suchopýr pochvatý (Eriophorum vaginatum). Porosty podmáčených smrčin plynule přechází nebo jsou v mozaice s výsadbami kulturních smrčin pravděpodobně nepůvodní provenience. Kolem 1000 m n. m. se okrajově vyskytují acidofilní horské smrčiny (L9.1). Typicky také tvoří přechody k potočním a především prameništním olšinám sv. Alnion incanae (L2.2), které se rozkládají na prameništích a mokřinách bývalých luk. Pro celé území je charakteristická přítomnost rozsáhlých komplexů četných lesních pramenišť bez tvorby pěnovců (R1.4) sv. Caricion remotae, zejména as. Cardamino amarae-Chrysosplenietum alternifolii. Celou oblast křižují také četné potoky s horskými devětsilovými lemy (M5) as. Petasitetum hybridii. Prostor mezi bučinami, podmáčenými smrčinami a olšinami je zejména v rovinaté části EVL tvořen smrkovými monokulturami.

EVL Trčkov zahrnuje také zachovalé luční enklávy. Jedná se především o druhově bohaté vlhké pcháčové louky (T1.5) as. Cirsietum rivularis, Chaerophyllo hirsuti-Calthetum palustris na stinných, zvodnělých stanovištích při okraji lesních porostů, prameništích a v lesních světlinách a Scirpetum sylvaticii na zvodnělých a živinami relativně bohatých plochách, nevápnitá mechová slatiniště (R2.2) as. Sphagno warnstorfii-Eriophoretum latifolii a Caricetum nigrae, přechodová rašeliniště (R2.3) sv. Sphagno-Caricion canescentis. Přítomny jsou také mezofilní luční porosty na pomezí horských trojštětových luk (T1.2) sv. Polygono bistortae-Trisetion flavescentis a ovsíkových luk (T1.1) sv. Arrhenatherion elatioris, a dále podhorské smilkové trávníky (T2.3B) sv. svazu Violion caninae.

Na zachovalé lesní porosty, svahová prameniště a mokřady jsou navázány významné druhy živočichů. Z ptáků tu byli zjištěni např. krahujec obecný (Accipiter nisus), kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum), čáp černý (Ciconia nigra), sýc rousný (Aegolius funereus), jestřáb lesní (Accipiter gentilis), krkavec velký (Corvus corax), ořešník kropenatý (Nucifraga caryocatactes), křivka obecná (Loxia curvirostra), kos horský (Turdus torquatus), střízlík obecný (Troglodytes troglodytes), budníček zelený (Phylloscopus trochiloides) aj. Ke zdejším savcům patří např. plšík lískový (Muscardinus avellanarius) aj. Přítomné jsou zde sezóně početné populace jelení zvěře v období února až března (migrující zvěř z Polska), která způsobuje značné škody okusem a loupáním. Z plazů a obojživelníků se běžně vyskytují zmije obecná (Vipera berus) a čolek horský (Ichthyosaura alpestris), méně mlok skvrnitý (Salamandra salamandra). Oblast také zahrnuje široké a zatím ne zcela prozkoumané spektrum lesních druhů bezobratlých. K pozoruhodným nálezům z čeledi pilatkovití patří např. Aglaostigma langei, Allantus truncatus, z čeledi vejřitkovití např. Acropiesta nitida, Belyta seron, Pantoclis dives, z čeledi koutulovití např. Sycorax silacea, S. tonnoiri, z brouků byl nalezen charakteristický druh původních bukojedlových lesů Rhizophagus brancsiki, nebo motýl pestrobarvec petrklíčový (Hamearis lucina).  

Kvalita a význam:

Díky relativně šetrnému lesnímu hospodaření se zde zachovala poměrně velká rozloha lesů přirozeného složení. Důkazem je NPR Trčkov a I. zóna CHKO „Na harfě“. Nacházejí se zde nejzachovalejší a nejrozsáhlejší porosty podmáčených a rašelinných smrčin na české straně Orlických hor. Mimořádně zachovalé jsou rovněž vlhké a rašelinné louky, což dokazují i tři ZCHÚ (Velká louka, Hraniční louka, Trčkovská louka). Celé území se vyznačuje množstvím ohrožených druhů rostlin, hub a především živočichů.
Z živočichů se jedná o prvonálezy několika druhů hmyzu na území České republiky – Aglaostigma langei, Pantoclis mese, Zygota croton, a dále zde byly nalezeny i zcela nové druhy pro vědu – Ulomyia vaseky (řada dalších nálezů je v současnosti ve fázi taxonomického ověřování). Z bezobratlých se dále vyskytují oba druhy hnědásků rodu Maculinea. Z ptáků se hojně vyskytuje chřástal polní (Crex crex) na loukách, dále se vyskytují čáp černý (Ciconia nigra), sýc rousný (Aegolius funereus), datel černý (Dryocopus martius), ťuhýk obecný (Lanius collurio). V potocích se vyskytují mihule potoční (Lampetra planeri), střevle potoční (Phoxinus phoxinus) a vranka obecná (Cottus gobio). Zaznamenáni byli netopýři velký, velkouchý a černý (Myotis myotis, Myotis bechsteinii a Barbastella barbastellus).


 

Zranitelnost:

Nejvíce ovlivněnými společenstvy jsou porosty podmáčených a rašelinných smrčin, které byly v minulosti silně meliorovány. Meliorační příkopy však nejsou obnovovány a zanášejí se. Při provedení vhodných managementových zásahů lze u podmáčených a rašelinných smrčin předpokládat rychlou regeneraci. Celá oblast je pod silným tlakem spárkaté zvěře, která výrazně omezuje přirozenou obnovu lesních ekosystémů.  

Management:

Neuvedeno  

Možné střety zájmu:

Neuvedeno  

Stanoviště:

Stanoviště - přehled

Celková rozloha lokality:%ha: 407.1791
Z toho prioritních naturových biotopů: 2.259.1968
Z toho neprioritních naturových biotopů: 64.49262.6165
Z toho ostatních přírodních biotopů: 4.8619.8237
Z toho X biotopů: 34.31139.7199
Z toho nereklasifikovaných biotopů: 0

Zobrazovaná data rozloh stanovišť a biotopů odpovídají informacím o stavu při vyhlášení lokality a jsou rovněž shodná s daty zasílanými Evropské komisi formou standardního datového formuláře.
Aktuální data je možné získat na AOPK ČR (pavla.trachtova@nature.cz)

Naturové biotopy:

Stanoviště/BiotopRozloha (ha)Podíl (%)R/Z/GPředmět ochrany
6230Druhově bohaté smilkové louky na silikátových podložích v horských oblastech (a v kontinentální Evropě v podhorských oblastech) 1.38330.33B/B/-Ne
T2.3B Podhorské až horské smilkové trávníky bez jalovce1.38330.33B/B/-
6430Vlhkomilná vysokobylinná lemová společenstva nížin a horského až alpínského stupně 4.64581.14B/A/-Ne
M5 Devětsilové lemy horských potoků4.27901.05B/A/-
T1.6 Vlhká tužebníková lada0.36680.09C/B/-
6520Horské sečené louky 21.85455.36B/A/-Ne
T1.2 Horské trojštětové louky21.85455.36B/A/-
7140Přechodová rašeliniště a třasoviště 1.97930.48B/A/-Ne
R2.2 Nevápnitá mechová slatiniště0.93130.22B/B/-
R2.3 Přechodová rašeliniště1.04800.25B/A/-
9110Bučiny asociace Luzulo-Fagetum 131.66632.33C/B/BAno
L5.4 Acidofilní bučiny131.666032.33C/B/B
9130Bučiny asociace Asperulo-Fagetum 37.75349.27B/B/BAno
L5.1 Květnaté bučiny37.75349.27B/B/B
91D0Rašelinný les 2.49630.61D/C/-Ne
L9.2A Rašelinné smrčiny2.49630.61D/C/-
91E0Smíšené jasanovo-olšové lužní lesy temperátní a boreální Evropy (Alno-Padion, Alnion incanae, Salicion albae) 5.31721.30C/B/-Ne
L2.1 Horské olšiny s olší šedou (Alnus incana)1.93590.47C/C/-
L2.2A Údolní jasanovo-olšové luhy, typické porosty3.38130.83C/B/-
9410Acidofilní smrčiny (Vaccinio-Piceetea) 64.717515.89C/B/BAno
L9.1 Horské třtinové smrčiny13.22413.24B/B/-
L9.2B Podmáčené smrčiny
Management: Pro obnovu podmáčených a rašelinných smrčin je nutné provést asanační zásahy, které by zrušily či omezily funkce melioračních příkopů (zasypání, přehrazení).
51.493412.64C/B/B

Ostatní přírodní biotopy

BiotopRozloha (ha)Podíl(%)R/Z
L2.2B Potoční a degradované jasanovo-olšové luhy1.26390.31B/B
R1.4 Lesní prameniště bez tvorby pěnovců0.76360.18B/A
T1.3 Poháňkové pastviny2.53890.62B/A
T1.5 Vlhké pcháčové louky9.61232.36B/A
V4B Makrofytní vegetace vodních toků - stanoviště s potenciálním výskytem makrofyt nebo se zjevně přirozeným či přírodě blízkým charakterem koryta5.64501.38C/A

Biotopy řady X

BiotopRozloha (ha)Podíl (%)
X1 Urbanizovaná území0.73660.18
X6 Antropogenní plochy se sporadickou vegetací mimo sídla0.51090.12
X9A Lesní kultury s nepůvodními jehličnatými dřevinami124.908330.67
X10 Paseky s podrostem původního lesa13.56413.33
 

Druhy - Rostliny:

Nejsou předmětem ochrany.  

Druhy - Živočichové:

Nejsou předmětem ochrany.  

Kraje a katastrální území:

Kraj Královéhradecký kraj:

Bedřichovka, Trčkov  

Prameny:

Neuvedeno  

Fotografie:

Poznámka: Zpracované souhrny doporučených opatření pro evropsky významné lokality naleznete na webových stránkách Ústředního seznamu ochrany přírody http://drusop.nature.cz/portal/

(c) 2006 Natura 2000 - Oficiální webové stránky soustavy Natura 2000 v České republice, všechna práva vyhrazena. Náměty, příspěvky a připomínky zasílejte na adresu natura2000@nature.cz. Redakce stránek využívá zpravodajství z databází ČTK, jejichž obsah je chráněn autorským zákonem. Přepis, šíření, či další zpřístupňování tohoto obsahu či jeho části veřejnosti, a to jakýmkoliv způsobem, je bez předchozího souhlasu AOPK ČR výslovně zakázáno. (c) 2006 - všechna práva vyhrazena. Materiály agentury AOPK ČR nesmí být dále publikovány, vysílány, přepisovány nebo redistribuovány. Správa a redakce stránek využívá redakční systém portálového rešení SuperServer firmy RAGTOOLS.