Homepage

CZ0514672 - Údolí Jizery a Kamenice

Rozloha: 431.4713 ha
Navrhovaná kategorie ochrany:
Biogeografická oblast - vysvětlivky: kontinentální
Souřadnice středu: 15°18'5'' v.d., 50°38'8'' s.š.
Nadmořská výška: 291 - 501 m n. m.

Mapa:

Poloha:

Lokalitu tvoří dvě podhorské řeky Jizera a Kamenice. Do EVL je zahrnut tok Jizery od soutoku s Kamenicí v Podspálově ř. km 101,1 po soutok s Jizerkou v Horní Sytové ř. km 121,7 a tok Kamenice od soutoku s Jizerou až za soutok Kamenice s tokem Zlatník na ř. km 8,3. EVL zahrnuje kromě toků i obě údolí s terestrickými biotopy na okolních svazích. Katastrální území: Benešov u Semil, Bítouchov u Semil, Bořkov, Bozkov, Bystrá nad Jizerou, Chuchelna, Čikvásky, Dolní Sytová, Držkov, Háje nad Jizerou, Horní Sytová, Horská Kamenice, Jesenný, Lhotka u Zlaté Olešnice, Peřimov, Rybnice, Semily, Spálov u Semil, Vlastiboř u Železného Brodu, Záhoří u Semil.
Součástí EVL je přírodní rezervace Údolí Jizery včetně jejího ochranného pásma.  

Ekotop:

Geologie území: Slabě přeměněné staropaleozoické horniny železnobrodského a krkonošsko-jizerského krystalinika, z velké části zakryté sedimentárními a vulkanickými horninami podkrušnohorské permokarbonské pánve.
Údolí Jizery pod Bítouchovem protíná menší masiv drcené albitické žuly a vytváří v něm soutěsku se skalními stěnami a pilíři až 40 m vysokými. Zdejší albitická žula je středně zrnitá světlá hornina složená z křemene, pleťově růžových živců, chloritu, biotitu, sericitu, z akcesorií obsahuje hematit, apatit a zirkon. Draselný živec je v ní vzácný. Místy jeví žula plástevný vzhled s hojnými šedozelenými mázdrami sericitu, místy přechází do fylonitů. Těleso bítouchovské žuly intrudovalo do vrásněných diabasových hornin. Na puklinách horniny najdeme růžovošedé krystaly albitu, destičkovité krystaly šedozeleného chloritu, stříbřitého sericitu a klence bílého až šedého kalcitu. Pokračování tělesa albitické žuly je překryto směrem k východu permokarbonskými usazeninami a přes řeku čedičovými proudy Kozákova (Gába a kol. 2002).
V úseku za soutěskou je údolí zahloubeno v různě odolných přeměněných horninách železnobrodského krystalinika. Pevnější polohy hornin vystupují ve skalních hřebenech a útesech, z nichž mohutností vyniká Krkavčí skála na levém svahu. Zajímavostí pravého svahu pod vrchem Medenec je útes Myší skály, tvořený tělesem neogenního čediče (sopečný komín) se sloupcovitou odlučností. Myší skála spadá do údolí Jizery asi 40 m vysokou členitou stěnou, balvanovými haldami a proudy (Demek a kol. 1987).
Vrch Medenec (544 m) je sevřený mezi údolími Vošmendy, Kamenice a Jizery. Jedná se o plochý vrcholový suk tektonické klenby, tvořen metadiabasy silurského vulkanického komplexu, keratofyrem a jinými krystalickými horninami. Na svazích se místy nacházejí drobné skalky, mrazové sruby a desková suť (Demek a kol. 1987). Na metadiabasy navazují horniny vulkanického komplexu – přeměněné tufy a tufity. Sedimentogenní složka tufitů je prezentována karbonáty (hlavně kalcitem, jenž vytváří i žíly s dutinami), křemenem a sericitem. Naproti tomu vulkanogenní složka diabasů je zastoupena aktinolitem, chloritem, epidotem i titanitem.
Řečiště Jizery místy vyplňují balvany, na kterých se vytvořily obří hrnce.
Údolí Kamenice tvoří železnobrodské krystalinikum, horniny kambrického až silurského stáří. Převládá zelená břidlice, okrajově (zejména na východě) chlorit-sericitický fylit, dále se vyskytuje grafit-sericitický fylit, kvarcit, metadiabas, maloplošně též krystalický vápenec až dolomit. Geologický substrát je zde velmi často překryt kvartérními sedimenty – svahovinami a v úzké nivě i jílovitými a štěrkopísčitými vrstvami.

Geomorfologie: Území se nachází v Krkonošském podhůří - podcelek Železnobrodská vrchovina, okrsek Bozkovská vrchovina. Kontaktně na JV podcelek Podkrkonošská pahorkatina s okrskem Lomnická vrchovina, Vysocká vrchovina; na JZ celek Ještědsko-kozákovský hřbet, podcelek Kozákovský hřbet, okrsek Komárovský hřbet.

Reliéf: Členitá pahorkatina až členitá vrchovina v rozlehlé podhorské sníženině. Pestrý strukturně denudační reliéf.
Údolí Jizery je hluboké s příkrými, často skalnatými svahy, s relativní výškou průměrně 150 metrů. Nejvyšší bod území je vrch Medenec (544 m n. m.). Údolí má místy charakter soutěsky, jejíž profil byl na nejužším místě v minulosti uměle rozšířen (jez s převedením vody do vodní elektrárny). V kaňonu Jizery jsou četné skalní výchozy, některé jsou upravené jako vyhlídky. Území je přístupné po turistické stezce se speciálními úpravami (ocelové můstky, tunely ve skalách, žebříky, kramle). Levým úbočím je vedena železniční trať v několika tunelech, z části otevřených do údolí (galerie). Nadmořská výška lokality v rozpětí 286 až 543 metrů.
Sevřené údolí říčky Kamenice je podobného charakteru, orientované od severu na jih. Skály v úbočích někdy značných rozměrů, přecházejí do zazemněných sutí. Boční údolí jsou nevýrazná, snad jen s výjimkou údolí potoka Zlatník na severu lokality. Niva Kamenice je dosti úzká, na povrchu vyplněná kamenitými a štěrkopísčitými náplavy. Nadmořská výška území se pohybuje v rozpětí 310-463 metrů.

Pedologie: Půdní pokryv představují modální a pseudoglejové kambizemě, lokálně modální a suťové rankery.
Údolí Jizery - kambizem dystrická (lokálně až eutrická), ranker, litozem. Úživnost a skeletovitost půd kolísá podle matečné horniny a polohy v reliéfu. Údolí Kamenice - půdy na přechodu kambizemě dystrické (až typické) a rankeru, maloplošně rendzina a litozem. Vysoký podíl skeletu v půdě, hydromorfní ovlivnění jen na menších plochách.

Krajinná charakteristika: Souvisle zalesněná hluboká údolí s divočícím vodním tokem, v oblasti rozšíření lokality prakticky bez zástavby a bez viditelných komunikací (železniční trať je z velké části vedena v tunelech). Jedná se o proudné toky se silným zastoupením kamenitého substrátu s poměrně zachovalým původním kamenitým korytem, místy se skalními stupni. Skalní výchozy v úbočích dosahují impozantních rozměrů a spadají až k vodě. Lesy vykazují víceméně přirozený charakter,kulturní porosty pouze místy. V severní části území se nachází zřícenina hradu Návarov.  

Biota:

V údolí Jizery jsou zastoupeny lesy i enklávy přirozeného bezlesí uvnitř lesního komplexu. Převládají acidofilní bučiny (L5.4) as. Luzulo-Fagetum s doprovodem květnatých bučin (L5.1) as. Dentario enneaphylli-Fagetum a suťových lesů (L4) as. Mercuriali-Fraxinetum, Aceri-Carpinetum, okrajově vystupují dubohabřiny (L3.1) as. Melampyro nemorosi-Carpinetum. Ve stromovém patře vedle buku lesního (Fagus sylvatica) vystupuje javor klen (Acer pseudoplatanus) a jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), vtroušeně i jedle bělokorá (Abies alba). Místně jsou vyvinuty zajímavé přechody květnatých bučin, resp. suťových lesů k údolním jasano-olšovým luhům (L2.2A) as. Carici remotae-Fraxinetum. Potoční olšiny as. Arunco sylvestris-Alnetum glutinosae jsou zastoupeny jen sporadicky. Část lesů má kulturní charakter s dominantním smrkem ztepilým (Picea abies), menší měrou jsou přítomna paseková společenstva. Lesní biotopy jsou místy velmi zachovalé, až pralesovitého vzhledu.
Pozoruhodná je škála nelesních biotopů na skalních výchozech a jejich rozpadech. Převládá štěrbinová vegetace silikátových skal a drolin (S1.2) (fytocenologicky místy inklinující spíše k vegetaci karbonátových skal), dále přistupují vysokostébelné trávníky skalních terásek (S1.3), menší měrou vysokobylinná vegetace zazemněných drolin (S1.4), křoviny skal a drolin s rybízem alpínským (Ribes alpinum) (S1.5) a brusnicová vegetace skal a drolin (T8.3). Další bezlesí představuje přirozený tok Jizery (bez makrofyt), se štěrkovými náplavy bez vegetace (M4.1), místy s porosty třtiny pobřežní (Calamagrostis pseudophragmites) (M4.3) a s devětsilovými lemy (M5) as. Petasitetum hybridi. Po obvodu lesního komplexu vystupují kulturní a polopřirozené mezofilní ovsíkové louky (T1.1), podružně lesní lemy (Trifolion medii) a vlhká tužebníková lada (T1.6).
Údolí Kamenice je území s převahou lesních biotopů - největší rozšíření mají suťové lesy (L4) as. Mercuriali-Fraxinetum, acidofilní bučiny (L5.4) as. Luzulo-Fagetum a květnaté bučiny (L5.1) Dentario enneaphylli-Fagetum. Porosty v exponovaných svazích s místy mohutnými skalními výchozy jsou dobře vyvinuté, doprovázené štěrbinovou vegetací silikátových, vzácněji karbonátových skal (S1.1, S1.2). Místně jsou vyvinuty zajímavé přechody květnatých bučin, resp. suťových lesů k jasanovo olšovým luhům (L2.2) as. Carici remotae-Fraxinetum. Potoční olšiny as. Arunco sylvestris-Alnetum glutinosae jsou zastoupeny jen sporadicky. Část lesů má kulturní charakter s dominantním smrkem, menší měrou jsou přítomna paseková společenstva.
Z nelesních biotopů je třeba zmínit především přirozený tok říčky Kamenice, zčásti se zjištěnými makrofyty (V4). Tok je nesouvisle doprovázen štěrkovitými náplavy bez vegetace (M4.1). V okrajových částech lokality jsou zastoupeny trávníky – nejčastěji jde o mezofilní ovsíkové louky (T1.1), menší měrou o trojštětové louky (T1.2) a ojediněle též o širokolisté suché trávníky (T3.4) sv. Bromion erecti. Podél Kamenice a některých jejích přítoků jsou přítomny devětsilové lemy (M5).
Údolí Jizery a Kamenice je floristicky bohaté území zastoupené jak téměř termofytickými, tak i submontánními druhy. Malé plošky bezlesí hrají v této zalesněné krajině významnou roli, hostí vzácné druhy kapradin, především sleziník zelený (Asplenium viride) a kapradinu laločnatou (Polystichum aculeatum), významný je výskyt sleziníku hadcového (Asplenium cuneifolium). Submontánní druhy obecnějšího rozšíření tu představují výskyty zimolezu černého (Lonicera nigra) na navarovském hradním valu a čarovníku alpského (Circaea alpina) na prameništích na dně údolí.
V areálu zříceniny hradu Návarov byla nalezena vratička měsíční (Botrychium lunaria). Významný je i výskyt velmi vzácného archeofytu lopuštíku skloněného (Hackelia deflexa) na zdi hradní zříceniny. V okolí zříceniny hradu Návarov a poblíž stejnojmenného zámku jsou přítomny druhy vázané často na člověka nebo sekundární bezlesí - sněženka podsněžník (Galanthus nivalis) nebo kociánek dvoudomý (Antennaria dioica). Na levém břehu Jizery v Podspálově ladoňka dvoulistá (Scilla bifolia). Z typicky horských druhů (sem splavených) byly nalezeny v zaříznutých údolích řek např. mléčivec horský (Cicerbita alpina), pryskyřník platanolistý (Ranunculus platanifolius), zvonek širokolistý (Campanula latifolia), violka dvoukvětá (Viola biflora) či vranec jedlový (Huperzia selago) a další. Podobnou ekologii má i kozlík výběžkatý bezolistý (Valeriana excelsa ssp. sambucifolia) rostoucí při březích kaňonu Jizery i Kamenice. Inverzní charakter klimatu umožňuje přežití uvedených druhů v těchto nadmořských výškách. V předmětné oblasti však nacházíme vedle horských druhů i květenu teplomilnější – např. zběhovec lesní (Ajuga genevensis) či dobromysl obecnou (Origanum vulgare). Hodnotné jsou fragmenty květnatých bučin, suťových lesů a skalní biotopy se zastoupením vzácnějších a zákonem chráněných druhů rostlin.
Mezi nejvzácnější a nejohroženější patří v údolí Jizery u Bítouchova ve skalní soutěsce rostoucí neoendemit lomikámen trsnatý vlnatý (Saxifraga rosacea subsp. steinmannii). Stopově je přítomen subxerofilní/termofytický živel, reprezentovaný sporadickou populací tolity lékařské (Vincetoxicum hirudinaria) a prvosenky jarní (Primula veris) na výslunných skalách podél Kamenice.
Lesní element opanují druhy květnatých i kyselých bučin, místy s citlivějšími a vzácnějšími druhy – lýkovcem jedovatým (Daphne mezereum) a kyčelnicí devítilistou (Dentaria eneaphyllos). Překvapivý je výskyt břízy pýřité (Betula pubescens).
Závažným negativním jevem na území EVL je invaze druhů netýkavky žláznaté (Impatiens glandulifera) a křídlatky japonské (Reynoutria japonica). Tyto invazní druhy jsou velmi vitální, rozšiřují se na úkor původních druhů, mění celá společenstva a potlačují přirozenou biologickou rozmanitost.

V letech 2011 - 2012 proběhl inventarizační průzkum EVL Údolí Jizery a Kamenice. Zaměřen byl na měkkýše, pavouky, vážky, motýly, brouky, ptáky a hydrobiologii. Výsledkem je výskyt 609 druhů živočichů ze sledovaných skupin.
Z vodních měkkýšů bylo zjištěno 8 druhů (3 plži, 5 mlžů). Tento velmi nízký počet je dán charakterem toků, kdy se jedná o rychle tekoucí vodní toky ve vyšších polohách. Jedná se o běžné a široce rozšířené druhy, které jsou charakteristické pro rychleji tekoucí vodní toky s nižším množstvím živin. Vzácnějším druhem je pouze uchatka Radix ampla. Společenstvo suchozemských plžů je na lokalitě relativně chudé, zjištěno bylo 35 druhů.
V celé EVL Údolí Jizery a Kamenice bylo zjištěno celkem 212 druhů vybraných sledovaných čeledí brouků Celkem 31 druhů je významných (14 Carabidae, 11 Staphylinidae, 1 Sphaeritidae, 3 Scarabaeidae, 1 Lampyridae a 1 Cerambycidae). Z toho 5 druhů patří ke zvláště chráněným zdobenec zelenavý (Gnorimus nobilis) a střevlík nepravidelný (Carabus irregularis) a střevlík C. problematicus, svižník polní (Cicindela campestris), zdobenec skvrnitý (Trichius fasciatus) a zlatohlávek tmavý (Oxythyrea funesta).
Nejvýznamnější složku druhového spektra tvoří ripikolní druhy, obývající kamenité, štěrkové a štěrkopísčité břehy obou řek, mezi nimiž bylo zjištěno i nejvíce cenných druhů (reliktních, vzácných a ohrožených). Zjištění drabčíka Platydomene sodalis v údolí Kamenice lze hodnotit jako nejvýznamnější nález v celé EVL. Tento ripikolní druh žijící na štěrkopísčitých březích tekoucích vod v horských a podhorských oblastech je novým druhem pro Čechy a nález na břehu Kamenice je zároveň potvrzením jeho výskytu na území České republiky. Velice významný je také výskyt střevlíka Thalassophilus longicornis, který je v Čechách velmi vzácný na štěrkopísčitých až jílovitě písčitých březích tekoucích vod bez zastínění. V Čechách velmi vzácný a velmi lokální. Rovněž další druh ripikolního střevlíka Bembidion millerianum patří v Čechách již k velmi vzácným a ubývajícím druhům.
Druhou nejvýznamnější složku tvoří druhy přirozených smíšených lesů, které se zachovaly zejména v horní části údolí Kamenice. K nim se řadí např. střevlík Carabus irreguaris irregularis, indikátor původních lesů, nebo zdobenec zelenavý, jehož larva se vyvíjí v trouchnivějícím dřevě starých listnatých stromů.
Na lokalitě probíhá v 3 letém cyklu ichtyologický průzkum. Složení rybího společenstva na Jizeře: pstruh obecný (Salmo trutta), lipan podhorní (Thymallus thymallus), jelec tloušť (Squalius cephalus), střevle potoční (Phoxinus phoxinus), hrouzek obecný (Gobio gobio), mihule potoční (Lamptera planeri), mřenka mramorovaná (Barbatula barbatula), vranka obecná (Cottus gobio). Přítomnost jelce tlouště byla prokázána jen v Semilech, kde se v oblasti nad Bítouchovem vyskytuje také rak říční (Astacus astacus). Druhové spektrum v Jizeře odpovídá přírodě blízkému většímu toku lipanového pásma ovlivněnému vysazováním v rámci pstruhového hospodaření. Od 90. let se díky snížení okyselení výrazně zvýšil podíl mřenky mramorované a hrouzka obecného, další druhy původního parmového pásma se však díky fragmentaci toku dosud nenavrátily. Naopak již díky rybářskému hospodaření nejsou zaznamenávány nepůvodní druhy pstruh duhový (Oncorhynchus mykiss) a siven americký (Salvelinus fontinalis).
Složení rybího společenstva v Kamenici: pstruh obecný, pstruh duhový, lipan podhorní, střevle potoční, mřenka mramorovaná, vranka obecná. Přítomnost střevle potoční byla potvrzena jen v oblasti v Bohuňovsku. Jedná se o druhové složení typické pro přírodě blízké toky lipanového pásma ovlivněné vysazováním v rámci pstruhového hospodaření.
 

Kvalita a význam:

Geomorfologicky a geologicky cenná lokalita, významná i z hlediska zastoupených biotopů, a to převážně acidofilních a květnatých bučin a suťových lesů místy až pralesovitého rázu. V části lesů lokálně převažuje kulturně podmíněný smrk (v původních lesích byl ovšem do určité míry přirozeně zastoupen). Nejcennějším fenoménem jsou ovšem různorodé skalní biotopy s poměrně rozsáhlými plochami primárního bezlesí, se značnou diverzitou fytocenóz.

Vzácná květena s demontánními a reliktními prvky: lomikámen trsnatý vlnatý (český endemit, jediná existující lokalita), třtina pobřežní, devětsil Kablíkové (Petasites kablikianus), mázdřinec rakouský (Pleurospermum austriacum), violka dvoukvětá, kapradinka skalní (Woodsia ilvensis) aj.

Významná je též fauna EVL. Vedle zvláště chráněných druhů brouků (zdobenec zelenavý, střevlík nepravidelný, střevlík Carabus problematicus, svižník polní, zdobenec skvrnitý a zlatohlávek tmavý) je velmi významný výskyt drabčíka (Platydomene sodalis), dále střevlíka (Thalassophilus longicornis) a střevlíka (Bembidion millerianum).
Jizera a Kamenice v EVL reprezentují toky s druhovým složením ichtyofauny typickým pro přírodě blízké toky lipanového pásma. Vyskytuje se zde stabilní populace vranky obecné, dále též mihule potoční, střevle potoční. Nad Bítouchovem se vyskytuje také rak říční.  

Zranitelnost:

Území mohou ohrozit nevhodné protipovodňové zásahy do koryta, existence příčných stupňů, nedodržování minimálních zůstatkových průtoků u malých vodních elektráren a komunální i průmyslové znečistění vody.

Údolí Jizery je díky své nepřístupnosti poměrně málo zasaženo antropogenními vlivy. Nejzávažnější jsou dopady lesního hospodaření (vysoký podíl smrku v části lesních porostů). Další vlivy i potenciální ohrožení (pěší turistika, železnice) nejsou příliš významné.

Exponované svahové polohy Údolí Kamenice vylučují intenzivní lesnické hospodaření, v přístupnějším terénu dochází ke standardnímu lesnickému hospodaření (přednostní pěstování smrku a holosečný způsob obnovy). V údolí se rovněž vyskytují rekreační chatky a trampská obydlí, které území ovlivňují pouze v úzce lokálním měřítku.  

Management:

Ochrana vranky obecné je v přímé souvislosti s trvalou kontrolou čistoty vod a se zamezením pro tento druh nevhodných technických zásahů do koryt toků a jejich substrátu. Je třeba vyvarovat se především zahlubování a zpevňování koryt a také těžby štěrku; části lokality poškozené nevhodnými úpravami uvádět do přírodě bližšího stavu (především tvorbou rozmanitého dnového substrátu s převahou omletých kamenů a štěrku); důsledně dodržovat předepsaný průtokový režim při odběru vody z toku a uchovat v toku klid v průběhu března až dubna, kdy dochází k rozmnožování a vývoji raných stadií vranek. Rozhodně nesmí docházet k výstavbě nepřekonatelných migračních bariér a tvorbě vzdutí, jež by zabraly plochu stávajících proudných úseků. Z rybářského pohledu je možné ponechat stávající hospodaření zohledňující potřeby a ekologii vranek (rozmnožování, predační tlak ad.).  

Možné střety zájmu:

Neuvedeno  

Stanoviště:

Stanoviště - přehled

Celková rozloha lokality:%ha: 431.4713
Z toho prioritních naturových biotopů: 17.2674.4892
Z toho neprioritních naturových biotopů: 46.41200.2791
Z toho ostatních přírodních biotopů: 9.3140.1867
Z toho X biotopů: 17.6976.3682
Z toho nereklasifikovaných biotopů: 0

Zobrazovaná data rozloh stanovišť a biotopů odpovídají informacím o stavu při vyhlášení lokality a jsou rovněž shodná s daty zasílanými Evropské komisi formou standardního datového formuláře.
Aktuální data je možné získat na AOPK ČR (pavla.trachtova@nature.cz)

Naturové biotopy:

Stanoviště/BiotopRozloha (ha)Podíl (%)R/Z/GPředmět ochrany
3150Přirozené eutrofní vodní nádrže s vegetací typu Magnopotamion nebo Hydrocharition 1.09440.25B/B/-Ne
V1F Makrofytní vegetace přirozeně eutrofních a mezotrofních stojatých vod - ostatní porosty1.09440.25B/B/-
3220Alpínské řeky a bylinná vegetace podél jejich břehů 0.57650.13B/B/BAno
M4.3 Štěrkové náplavy s třtinou pobřežní (Calamagrostis pseudophragmites)
Management: Neprovádět žádné úpravy vodního toku a jeho pobřeží.
0.57650.13B/B/B
3260Nížinné až horské vodní toky s vegetací svazů Ranunculion fluitantis a Callitricho-Batrachion 4.30380.99C/B/BAno
V4A Makrofytní vegetace vodních toků - porosty aktuálně přítomných vodních makrofyt4.30380.99C/B/B
4030Evropská suchá vřesoviště 1.12680.26A/A/AAno
T8.3 Brusnicová vegetace skal a drolin1.12680.26A/A/A
6210Polopřirozené suché trávníky a facie křovin na vápnitých podložích (Festuco-Brometalia) 0.00470.00B/A/-Ne
T3.4D Širokolisté suché trávníky bez význačného výskytu vstavačovitých a bez jalovce obecného (Juniperus communis)0.00470.00B/A/-
6430Vlhkomilná vysokobylinná lemová společenstva nížin a horského až alpínského stupně 1.08880.25C/B/CAno
M5 Devětsilové lemy horských potoků1.06650.24C/B/C
T1.6 Vlhká tužebníková lada0.02230.00B/B/-
6510Extenzivní sečené louky nížin až podhůří (Arrhenatherion, Brachypodio-Centaureion nemoralis) 3.71910.86C/B/-Ne
T1.1 Mezofilní ovsíkové louky3.71910.86C/B/-
8150Středoevropské silikátové sutě 0.03160.00B/A/-Ne
S2B Pohyblivé sutě silikátových hornin0.03160.00B/A/-
8210Chasmofytická vegetace vápnitých skalnatých svahů 1.23060.28A/A/-Ne
S1.1 Štěrbinová vegetace vápnitých skal a drolin1.23060.28A/A/-
8220Chasmofytická vegetace silikátových skalnatých svahů 21.34834.94B/B/BAno
S1.2 Štěrbinová vegetace silikátových skal a drolin
Management: Vyloučit jakékoliv zásahy.
21.34834.94B/B/B
9110Bučiny asociace Luzulo-Fagetum 97.077922.49C/B/BAno
L5.4 Acidofilní bučiny
Management: Obnova pokud možno s vyloučením holých sečí.
97.077922.49C/B/B
9130Bučiny asociace Asperulo-Fagetum 63.183914.64C/B/CAno
L5.1 Květnaté bučiny
Management: Obnova pokud možno s vyloučením holých sečí.
63.183914.64C/B/C
9170Dubohabřiny asociace Galio-Carpinetum 5.49271.27C/B/-Ne
L3.1 Hercynské dubohabřiny
Management: Podpora různorodé dřevinné skladby, šetrné formy obnovy.
5.49271.27C/B/-
9180Lesy svazu Tilio-Acerion na svazích, sutích a v roklích 63.083214.62B/A/BAno
L4 Suťové lesy
Management: V zachovalých porostech bezzásahový režim, v porostech se smrkem možná úprava druhové skladby jednotlivou těžbou smrku.
63.083214.62B/A/B
91E0Smíšené jasanovo-olšové lužní lesy temperátní a boreální Evropy (Alno-Padion, Alnion incanae, Salicion albae) 11.4062.64B/B/-Ne
L2.2A Údolní jasanovo-olšové luhy, typické porosty11.40602.64B/B/-

Ostatní přírodní biotopy

BiotopRozloha (ha)Podíl(%)R/Z
K2.1 Vrbové křoviny hlinitých a písčitých náplavů0.30500.07B/B
K3 Vysoké mezofilní a xerofilní křoviny0.00570.00B/B
L2.2B Potoční a degradované jasanovo-olšové luhy2.30500.53B/C
L7.1 Suché acidofilní doubravy0.25350.05C/A
M1.4 Říční rákosiny1.04280.24B/B
M1.5 Pobřežní vegetace potoků0.19150.04C/C
M4.1 Štěrkové náplavy bez vegetace5.05771.17B/B
S1.3 Vysokostébelné trávníky skalních terásek0.27780.06A/A
S1.4 Vysokobylinná vegetace zazemněných drolin0.04140.00B/A
S1.5 Křoviny skal a drolin s rybízem alpínským (Ribes alpinum)0.11770.02B/A
T1.3 Poháňkové pastviny0.04290.00B/B
T1.4 Aluviální psárkové louky0.05340.01C/B
T1.5 Vlhké pcháčové louky1.35330.31B/B
T4.2 Mezofilní bylinné lemy0.02870.00B/A
V4B Makrofytní vegetace vodních toků - stanoviště s potenciálním výskytem makrofyt nebo se zjevně přirozeným či přírodě blízkým charakterem koryta29.11036.74B/A

Biotopy řady X

BiotopRozloha (ha)Podíl (%)
X1 Urbanizovaná území2.57660.59
X2 Intenzivně obhospodařovaná pole0.44540.10
X3 Extenzivně obhospodařovaná pole0.01840.00
X5 Intenzivně obhospodařované louky0.47450.10
X7 Ruderální bylinná vegetace mimo sídla2.99040.69
X9A Lesní kultury s nepůvodními jehličnatými dřevinami52.687912.21
X10 Paseky s podrostem původního lesa3.77680.87
X11 Paseky s nitrofilní vegetací4.78381.10
X12 Nálety pionýrských dřevin1.24530.28
X14 Vodní toky a nádrže bez ochranářsky významné vegetace7.36911.70
 

Druhy - Rostliny:

Nejsou předmětem ochrany.  

Druhy - Živočichové:

Stálá populace Zastavující se Zimující Hnízdící
Podíl populace Zachovalost Izolace Celkové hodnocení
vranka obecnáP
Cottus gobioCBCB
 

Kraje a katastrální území:

Kraj Liberecký kraj:

Benešov u Semil, Bítouchov u Semil, Bořkov, Bozkov, Bystrá nad Jizerou, Čikvásky, Dolní Sytová, Držkov, Háje nad Jizerou, Horní Sytová, Horská Kamenice, Chuchelna, Jesenný, Lhotka u Zlaté Olešnice, Peřimov, Rybnice, Semily, Spálov u Semil, Vlastiboř u Železného Brodu, Záhoří u Semil  

Prameny:

Rejzek T.L0119 (Stanový) - Závěrečná zpráva z mapování Natura 2000, depon. in AOPK ČR, Praha.2004
Sádlo J.L0021 - Jizera u Spálova - Závěrečná zpráva z mapování Natura 2000, depon. in AOPK ČR, Praha.2001
Smejkal J.L0122 (Zásada-Držkov) - Závěrečná zpráva z mapování Natura 2000, depon. in AOPK ČR, Praha.2003
Višňák R.L0146 (Bozkov-Slaná) - Závěrečná zpráva z mapování Natura 2000, depon. in AOPK ČR, Praha.2004
 

Fotografie:

Poznámka: Zpracované souhrny doporučených opatření pro evropsky významné lokality naleznete na webových stránkách Ústředního seznamu ochrany přírody http://drusop.nature.cz/portal/

(c) 2006 Natura 2000 - Oficiální webové stránky soustavy Natura 2000 v České republice, všechna práva vyhrazena. Náměty, příspěvky a připomínky zasílejte na adresu natura2000@nature.cz. Redakce stránek využívá zpravodajství z databází ČTK, jejichž obsah je chráněn autorským zákonem. Přepis, šíření, či další zpřístupňování tohoto obsahu či jeho části veřejnosti, a to jakýmkoliv způsobem, je bez předchozího souhlasu AOPK ČR výslovně zakázáno. (c) 2006 - všechna práva vyhrazena. Materiály agentury AOPK ČR nesmí být dále publikovány, vysílány, přepisovány nebo redistribuovány. Správa a redakce stránek využívá redakční systém portálového rešení SuperServer firmy RAGTOOLS.