Homepage

CZ0520022 - Miletínská bažantnice

Rozloha: 69.6019 ha
Navrhovaná kategorie ochrany:
Biogeografická oblast - vysvětlivky: kontinentální
Souřadnice středu: 15°39'41'' v.d., 50°24'1'' s.š.
Nadmořská výška: 318 - 346 m n. m.

Mapa:

Poloha:

Asi 1 km Z od obce Miletín.  

Ekotop:

Geologie: Podloží tvoří jemnozrnné sedimenty svrchní křídy (slínovce, písčité slínovce a spongilitické vápnité prachovce) bělohorského souvrství, místy překryté sprašovými hlínami. Niva potoků a kotlina rybníka Povolír jsou vyplněny holocenními písčitohlinitými uloženinami.
Pedologie: Především se jedná o pelickou kambickou pararendzinu s různým stupněm oglejení v hlubších horizontech. V luhu a na mokrých loukách se nacházejí gleje (akvický, fluvický, pelický), případně fluvizem pelická. Ojediněle se vyskytuje luvický a pelický pseudoglej a příp. kambizem vyluhovaná, často oglejená. Přirozený vývoj půd byl v historii ovlivněn i lidskými aktivitami. Jak už vyplývá z geologického podloží a navrstvených substrátů, jedná se na území EVL o jílovitohlinitou až jílovitou, v aluviu a prameništích o písčitohlinitou, místy organickou, hlubokou, vazkou až kyprou, mírně kyselou až mírně zásaditou, sorpčně nasycenou, čerstvě vlhkou až mokrou půdu kostkovité až drobtovité struktury.
Hydrologie: Lokalitou protéká potok Bubnovka. V lesní části EVL se nachází rybník Povolír (3 ha), který je dotován vodou z hlavního melioračního zařízení – silně eutrofizovanou strouhou napájenou Bystřicí a odvodňovacími strouhami z lesních porostů. V jižní části EVL se na potoce Bubnovka nachází rybník Bubnovka (7 ha). V severovýchodní části EVL se nachází soustava tří malých vodních nádrží (celková rozloha 2 ha), které jsou napájeny systémem kanálů, které jsou napájeny vodou z toku Bystřice.
Geomorfologie: Lokalita leží na dně miletínského úvalu - ve stř. a z. části Bělohradské pahorkatiny; brachysynklinální sníženina směru ZSZ-VJV. Je tvořena sedimentární tabulí.
Reliéf: Erozně denudační na strukturách subhorizontálně uložených zpevněných sedimentů. Povrch lokality je z velké části na rovině, místy jsou i mírné svahy, k JV se mírně sklání (0-5 stupňů); výška 320-340 m n. m.
Krajinná charakteristika: Lesní celek s přilehlými slatinnými loukami a několika rybníky.  

Biota:

Zhruba 1/3 severní části lokality zaujímají hercynské dubohabřiny. Pouze jako fragmenty (nejčastěji linie podél vodotečí) se vyskytují údolní jasanovo-olšové luhy. Menší část S území zaujímají lesní kultury s nepůvodními jehličnatými dřevinami. Mokřadní olšiny jsou vyvinuté pouze dvěma fragmenty. Rozsáhlé kosené plochy ve střední části území tvoří biotopy střídavých vlhkých bezkolencových luk. Na bohaté bezkolencové louky navazují kosené druhově chudé porosty (až monocenózy) se sveřepem vzpřímeným (Bromus erectus) širokolistých suchých trávníků, ze Z též porosty vlhkých pcháčových luk. Převážně v Z okraji jsou též zastoupeny mezofilní ovsíkové louky, zpravidla se však jedná o degradované porosty nebo o porosty na přechodu k vlhkým pcháčovým loukám nebo střídavě vlhkým bezkolencovým loukám.
Vápnitá slatiniště asociace Valeriano dioicae-Caricetum davallianae jsou zaznamenána v bodových výskytech ve střední části lokality. Vegetace letněných rybníků byla vytvořena na vypuštěných rybnících. Eutrofní vegetace bahnitých substrátů byla zaznamenána bodově, u přepustě na rybníce Bubnovka i šípatka vodní (Sagittaria sagittifolia) a šmel okoličnatý (Butomus umbellatus). Makrofytní vegetace přirozeně eutrofních a mezotrofních stojatých vod s rdestem světlým (Potamogeton lucens) je známa z rybníka Bubnovka, hojně se zde vyskytovala i makrofytní vegetace s bublinatkou jižní (Utricularia australis). Makrofytní vegetace mělkých stojatých vod s lakušníkem okrouhlým (Batrachium circinatum) byla zaznamenána jen u přepadu rybníka Bubnovka. V dolní části lokality se vyskytují rozsáhlé porosty rákosin eutrofních stojatých vod, mokřadních křovin a biotopy silně ovlivněné nebo vytvořené člověkem.
Lesní komplex má charakter dubohabřiny (sv. Carpinion). Komplex je velmi rozrůzněný, a to jak z hlediska druhového složení, tak i z hlediska stáří porostů. Ve stromovém patře rostou dub letní (Quercus robur), javor babyka (Acer campestre), javor klen (Acer pseudoplatanus), jilm drsný (Ulmus glabra), jedle bělokorá (Abies alba), třešeň ptačí (Prunus avium), řešetlák počistivý (Rhamnus cathartica), jeřáb břek (Sorbus torminalis), jeřáb obecný (Sorbus aucuparia), smrk ztepilý (Picea abies). Podél protékajícího potoka je vyvinut jasanovo-olšový lužní porost (as. Pruno-Fraxinetum) se střemchou obecnou (Prunus padus), olší lepkavou (Alnus glutinosa), jasanem ztepilým (Fraxinus excelsior). Vtroušena je též bříza bělokorá (Betula pendula), osika obecná (Populus tremula), dále geograficky nepůvodní dřeviny dub červený (Quercus rubra), modřín opadavý (Larix decidua) a borovice vejmutovka (Pinus strobus), ojediněle i topol kanadský (Populus x canadensis), jírovec maďal (Aeusculus hippocastanum). V keřovém patře rostou typické dřeviny jako zimolez pýřitý (Lonicera xylosteum), brslen evropský (Euonymus europaeus), krušina olšová (Frangula alnus), svída krvavá (Cornus sanquinea), na prosvětlených místech trnka obecná (Prunus spinosa). Z významných druhů bylinného patra zde rostou např. medovník meduňkolistý (Melittis melissophyllum), lilie zlatohlavá (Lilium martagon), lýkovec jedovatý (Daphne mezereum), violka divotvárná (Viola mirabilis), prvosenka jarní (Primula veris), orlíček obecný (Aquilegia vulgaris), hrachor jarní (Lathyrus vernus), rožec hajní (Cerastium lucorum), hlístník hnízdák (Neotia nidus-avis), vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia) a vemeník zelenavý (Platanthera chlorantha).
Nacházejí se zde tři ucelenější plochy převážně listnatého lesa se starými doupnými stromy, zejména duby letními a javory kleny, které jsou velmi atraktivní především z hlediska bohaté potravní nabídky pro ptáky, hlavně šplhavce. Na datlovitých ptácích (strakapoud, žluna) jsou závislé další druhy hlavně pěvců (sýkora, lejsek, špaček, brhlík, žluva). Diverzita a početnost denních motýlů v lesních porostech EVL Miletínská bažantnice již bohužel příliš uspokojivá není. Lesní porosty jsou příliš husté, lesní průseky nedostatečně široké. V lesních porostech lze nejčastěji zastihnout perleťovce stříbropáska (Argynnis paphia), dále pak žluťáska řešetlákového (Gonopteryx rhamni), modráska krušinového (Celastrina argiolus), babočku paví oko (Inachis io), b. bílé C (Polygonia c-album), b. kopřivovou (Aglais urticae), b. osikovou (Nymphalis antiopa), okáče pýrového (Pararge aegeria) a soumračníka rezavého (Ochlodes sylvanus).
Rozsáhlý komplex zachovalých bezkolencových a slatinných luk se nachází ve střední části EVL. Střídavě vlhké bezkolencové louky (sv. Molinion caerulae) jsou vázány na mírně se svažující plochy, naopak velmi cenné fragmenty slatinných luk a slatinišť (as. Valeriano dioicae-Caricetum davallianae, Seslerietum uliginosae) zůstaly zachovány v terénních sníženinách kolem velkého remízu (zejména ve východní a severní části EVL).
Bezkolencové louky jsou v EVL druhově velmi pestré a přežívají v nich populace zvláště chráněných a ohrožených druhů rostlin, např. prstnatec májový (Dactylorhiza majalis), upolín nejvyšší (Trollius altissimus), hadí jazyk obecný (Ophioglossum vulgatum), ostřice Hostova (Carex hostiana), o. Otrubova (C. otrubae), svízel severní (Galium boreale), voskovka menší (Cerinthe minor), oman vrbolistý (Inula salicina), žluťucha lesklá (Thalictrum lucidum). Na slatinných loukách a slatiništích rostou vitální populace ostřice Davallovy (Carex davalliana), pěchavy slatinné (Sesleria uliginosa), kozlíku dvoudomého (Valeriana dioica), vyskytuje se zde i suchopýr úzkolistý (Eriophorum angustifolium), sítina alpská (Juncus alpinoarticulatus), ostřice chabá (Carex flacca) a o. prosová (C. panicea). Byl zde zaznamenán i výskyt tučnice obecné (Pinguicula vulgaris). Její přirozený výskyt v lokalitě je sporný, pravděpodobně zde byla záměrně vysázena.
Komplex luk mezi rybníky Povolír a Bubnovka představuje jediné místo v EVL (konkrétně se jedná o vyjeté koleje od traktoru na louce Sůlek), kde bylo prokázáno rozmnožování čolka horského (Triturus alpestris). Stejná lokalita (včetně pozemků v okolí Bubnovky) představuje i potravní lokalitu pro ropuchu obecnou (Bufo bufo).
Vodní vegetace a litorální zóna rybníka Povolír je ve špatném stavu. Litorál je nahrazen úzkým pruhem mokřadní vegetace s nepříliš vitálními populacemi druhů (např. bezosetka štětinovitá – Isolepis setacea, ostřice vyvýšená – Carex elata, o. nedošáchor – C. pseudocyperus, o. pobřežní – C. riparia). Ve vodě byly v roce 2008 nalezeny poškozené rostliny lakušníku okrouhlého (Batrachium circinatum). Břehy jsou ruderalizovány, na hrázi rybníka se šíří geograficky nepůvodní, okrasná dřevina štědřenec odvislý (Laburnum anagyroides). Rozvoj vodní makrovegetace je omezen pouze na mělkou nezastíněnou břehovou část a prostor u přítoku.
V současné době se na rybníce Povolír vyskytuje jen několik málo nejméně náročných druhů vážek. Lze předpokládat, že větší část je tvořena převážně migranty, neboť stav rybníka neumožňuje vznik lokální populace. Bentická fauna rybníka je velmi chudá (ploštice Nepa cinerea, Micronecta scholtzi a Sigara falleni, brouk Rhantus exsoletus, vážka Platycnemis pennipes, jepice Cloeon dipterum, plži Planorbarius corneus a Bithynia tentaculata, larvy komára Anopheles maculipennis gr. a pakomárů Polypedilum nubeculosum a Einfeldia pagana). Zooplankton je silně ovlivněn rybí obsádkou, velké perloočky se nevyskytují. Ve společenstvu dominují malé druhy perlooček odolávající predačnímu tlaku ryb Bosmina longirostris a Chydorus sphaericus, juvenilní stadia buchanek Cyclopoida a vířníci Asplanchna sp., Hexarthra sp. a Brachionus angularis angularis. Dominantní řasy rodu Trachelomonas, Ceratium hirudinella a vláknité sinice rodu Planktothrix tvoří v průběhu vegetační sezóny mohutný vegetační zákal.
Mokřadní olšiny jsou typické stagnující vodou a výskytem vysokých ostřic (ostřice štíhlá - Carex acuta, ostřice ostrá - Carex acutiformis), mokřadních bylin a rákosu obecného (Phragmites australis). Rákos se šíří nejen v olšinách, ale i na jejich okrajích, kde olšiny přecházejí ve vlhké louky. Remíz v komplexu bezkolencových a slatinných luk má přechodný charakter mezi potočním luhem (as. Pruno-Fraxinetum) a dubohabřinou (sv. Carpinion). Ve stromovém patře rostou např. olše lepkavá (Alnus glutinosa), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), střemcha obecná (Prunus padus), dub letní (Quercus robur), jilm habrolistý (Ulmus minor). V bylinném patře roste např. čarovník pařížšký (Circaea lutetiana), válečka lesní (Brachypodium sylvaticum), mařinka vonná (Galium odoratum), bradáček vejčitý (Listera ovata). V lesních lemech jsou zastoupeny světlomilnější dřeviny, např. trnka obecná (Prunus spinosa).
Delší dobu zamokřené plochy v loukách zarůstají rákosem obecným (Phragmites australis), případně vysokými ostřicemi (ostřice štíhlá – Carex gracilis, o. ostrá – Carex acutiformis, o. dvouřadá – Carex disticha). V komplexu bezkolencových a slatinných luk jsou tyto rákosiny soustředěny kolem vodotečí a příkopů, po okrajích remízu (především východní, severní a západní okraj). Souvislý porost tvoří rákos mezi remízem a tokem vytékajícím z rybníka Povolír, dále u podmáčeného severovýchodního okraje remízu, rozsáhlá rákosina se vyskytuje i podél příkopu na pravém břehu toku vytékajícího z rybníka Povolír. Jedná se převážně o monocenózy rákosu, které na okrajích přechází buď v porosty vysokých ostřic nebo v luční společenstvo.
Jihovýchodní část komplexu luk se nachází na mírném, severozápadně orientovaném svahu. Jedná se o mezofilní louky s vyšším podílem trav (ovsík vyvýšený – Arrhenatherum elatius, ovsíř pýřitý – Avenula pubescens, kostřava červená – Festuca rubra, kostřava luční – Festuca pratensis, sveřep vzpřímený – Bromus erectus), v nichž jsou hojně zastoupeny i druhy vlhkomilné (např. pcháč zelinný – Cirsium oleraceum, pcháč šedý – Cirsium canum, krvavec toten - Sanguisorba officinalis, olešník kmínolistý – Selinum carvifolium atd.). V nejníže položené části u potoka dominují vysoké ostřice (zejména ostřice dvouřadá – Carex disticha). Na louky navazuje příkop silnice Miletín–Hořice protínající EVL, kde se vyskytuje ještěrka obecná (Lacerta agilis), ještěrka živorodá (Zootoca vivipara), slepýš křehký (Anguis fragilis) a užovka obojková (Natrix natrix).
Rybník Bubnovka v jižní části EVL je obklopen rozsáhlými rákosinami s rákosem obecným (Phragmites australis), orobincem úzkolistým (Typha angustifolia), o. širokolistým (T. latifolia) a vysokými ostřicemi. Rákosiny jsou významným biotopem ornitofauny, rozvolněné rákosiny a přechody v pozvolně se svažující dno rybníka jsou ideálním místem pro obojživelníky. V několika částech vznikly skupiny keřových vrb (zejména vrba popelavá – Salix cinerea), do nichž jsou vtroušeny stromové vrby (vrba křehká - Salix fragilis, vrba jíva - Salix caprea), olše lepkavá (Alnus glutinosa) atd. Ve východní a jihovýchodní části se na břehu rybníka nacházejí neudržované porosty vzniklé náletem, kromě podmáčených ploch s ostřicemi, chrasticí rákosovitou (Phalaris arundinacea) a keřovými vrbami jsou zde velmi vysychající a ruderalizované plochy s hojným výskytem třtiny křovištní (Calamagrostis epigeios), jednoletých i víceletých plevelných druhů rostlin.
V letech 2001-2003 zde byly zaznamenáno šídlo luční (Brachytron pratense) a šídlo červené (Aeshna isosceles). Na lokalitě se pravidelně rozmnožuje čolek obecný (Triturus vulgaris). Populace čolka velkého (Triturus cristatus) na rybníce Bubnovka patří mezi slabší, ovšem prozatím je dlouhodobě stabilní. Dosud se zde nalézá relativně silná populace (tisíce jedinců) ropuchy obecné (Bufo bufo), která má prozatím dlouhodobě stabilní charakter. Největší trdliště jsou u hráze a na jihozápadním břehu rybníka. Populace rosničky zelené (Hyla arborea) se od roku 1999 s drobnými výkyvy postupně zvětšuje, rosnička preferuje v EVL rákosinu v zadní části u přítoku a orobincové porosty ve východní zátoce rybníka. V roce 2008 činil odhad počtu volajících samců cca 90 jedinců. Skokan hnědý (Rana temporaria) se na rybníce Bubnovka dosud nalézá v relativně silné populaci (stovky jedinců), která má prozatím dlouhodobě stabilní charakter. Největší trdliště jsou v zadní části rybníka u přítoku a v jižní a východní zátoce. U komplexu zelených skokanů (Rana synklepton) byla v roce 2008 na rybníce Bubnovka populace odhadnuta na min. 30 volajících samců.
Rybník Bubnovka je z hlediska svých litorálních porostů nejvýznamnější lokalitou pro vodní ptáky, vyskytuje se zde např. vzácný rákosník velký (Acrocephalus arundinadeus), lyska černá (Fulica atra). chřástal vodní (Rallus aquaticus), moták pochop (Circus aeroginosus), potápka malá (Tachybaptus ruficollis), chřástal kropenatý (Porzana porzana), slavík obecný (Luscinia megarhynchos), ťuhýk obecný (Lanius collurio).
Rybník Bubnovka je rovněž významnou lokalitou vodního ptactva. Z vodních makrofyt se zde podle pozorování v roce 2008 vyskytuje pouze okřehek menší (Lemna minor). V roce 2010 zde byla nalezena i bublinatka jižní (Utricularia australis), rdest hřebenitý (Potamogeton pectinatus) a šejdračka bahenní (Zannichiella palustris).
Na horním rybníku (ze soustavy malých vodních nádrží v severovýchodní části EVL) byly zaznamenány druhy rostlin obnažených bahnitých substrátů, např. žabník jitrocelový (Alisma plantago-aquatica), psárka plavá (Alopecurus aequalis), svízel slatinný (Galium uliginosum), sítina článkovaná (Juncus articulatus). Na vodní hladině rostl lakušník okrouhlý (Batrachium circinatum), okřehek menší (Lemna minor). V úzkých litorálech rybníků rostou ostřice ostrá (Carex acutiformis), o. nedošáchor (Carex pseudocyperus), chrastice rákosovitá (Phalaris arundinacea), rákos obecný (Phragmites australis), orobinec širolistý (Typha latifolia), lilek potměchuť (Solanum dulcamara). Z dřevin jsou v břehových porostech zastoupeny hlavně vrba popelavá (Salix cinerea) a vrba křehká (Salix fragilis).
Bentická fauna je velmi chudá, ve větším množství jsou zastoupeni pouze máloštětinatci druhu Tubifex tubifex. Další přítomné organismy jsou vážka Platycnemis pennipes, ploštice Aquarius najas, jepice Cloeon dipterum, stejnonožec Asellus aquaticus, a larvy pakomárů Parachironomus varus a Glyptotendipes gripekoveni gr.
Zooplankton je silně ovlivněn rybí obsádkou. Vyskytují se pouze druhy odolávající predačnímu tlaku ryb jako např. perloočka Bosmina longirostris, vznášivka rodu Eudiaptomus sp., juvenilní stádia buchanek Cyclopoida a vířníci Asplanchna sp. a Polyarthra sp. V planktonu byly zachyceny i statoblasty mechovek Plumatella repens a Plumatella emarginata, které pravděpodobně narůstají na potopeném dřevě.  

Kvalita a význam:

Lokalita Miletínská bažantnice představuje zbytek přirozené geobiocenozy typické pro oblast Podzvičinska. Jedná se o hodnotný komplex rozmanitých typů biotopů s cenným druhovým zastoupením vegetace od hercynských dubohabřin s bohatým bylinným podrostem s řadou ochranářsky významných druhů, často medovník meduňkolistý (Melittis melissophyllum), lilie zlatohlavá (Lilium martagon), vemeník zelenavý (Platanthera chlorantha) a jiné orchideje, lýkovec jedovatý (Daphne mezereum). Pouze jako fragmenty (nejčastěji linie podél vodotečí) se vyskytují údolní jasanovo-olšové luhy. Menší část S území zaujímají lesní kultury s nepůvodními jehličnatými dřevinami. Mokřadní olšiny jsou vyvinuté pouze dvěma fragmenty.
Společenstvo rákosin eutrofních stojatých vod umožňuje hnízdění mnoha druhům ptáků jako je např. kriticky ohrožený druh bukač velký (Botaurus stellaris) nebo vzácný rákosník velký (Acrocephalus arundinadeus) aj.  

Zranitelnost:

Častá je invaze jasanu jak v podrostu tak i ve stromovém patře. Bodový výskyt vápnitých slatinišť akutně ohrožuje hypertrofní hromada krmiva pro prasata. Na některá místa se negativně projevil meliorační zásah odvodnění, provedený v minulých letech. Během roku 2002 došlo k vyhrnutí rybníka Povolír (tzv. obnova rybníka) a jednoho z rybníčků SV od bažantnice, čímž byla zničena semenná banka vodních druhů a druhů obnažených den, dále došlo ke zničení litorálů, břehových vrbin a ostřicových porostů. S největší pravděpodobností lze předpokládat v těchto nádržích vodní plochu prostou jakékoliv vegetace minimálně po desítky let, než se břehy zanesou natolik, aby se vytvořil vhodný litorál.
Odvodňovací příkop a zmeliorované potoky by bylo vhodné nechat přirozeně zanést. Pro luční společenstva je nutné zachovat kosení luk. Louky v S části území byly v minulosti zničené rozoráním, v současné době částečně regenerují. Existenci hercynských dubohabřin ohrožují opětovné výsadby nepůvodních dřevin jako je smrk ztepilý.  

Management:

Neuvedeno  

Možné střety zájmu:

Neuvedeno  

Stanoviště:

Stanoviště - přehled

Celková rozloha lokality:%ha: 69.6019
Z toho prioritních naturových biotopů: 0
Z toho neprioritních naturových biotopů: 55.2638.4658
Z toho ostatních přírodních biotopů: 23.4316.3104
Z toho X biotopů: 20.1314.0139
Z toho nereklasifikovaných biotopů: 0

Zobrazovaná data rozloh stanovišť a biotopů odpovídají informacím o stavu při vyhlášení lokality a jsou rovněž shodná s daty zasílanými Evropské komisi formou standardního datového formuláře.
Aktuální data je možné získat na AOPK ČR (pavla.trachtova@nature.cz)

Naturové biotopy:

Stanoviště/BiotopRozloha (ha)Podíl (%)R/Z/GPředmět ochrany
3130Oligotrofní až mezotrofní stojaté vody nížinného až subalpínského stupně kontinentální a alpínské oblasti a horských poloh a jiných oblastí, s vegetací tříd Littorelletea uniflorae nebo Isoëto-Nanojuncetea 0.38840.55C/B/-Ne
M2.1 Vegetace letněných rybníků0.38840.55C/B/-
3150Přirozené eutrofní vodní nádrže s vegetací typu Magnopotamion nebo Hydrocharition 3.65525.25C/B/CAno
V1C Makrofytní vegetace přirozeně eutrofních a mezotrofních stojatých vod s bublinatkou jižní nebo obecnou (Utricularia australis a U. vulgaris)0.15890.22A/A/B
V1F Makrofytní vegetace přirozeně eutrofních a mezotrofních stojatých vod - ostatní porosty3.49635.02C/B/C
6210Polopřirozené suché trávníky a facie křovin na vápnitých podložích (Festuco-Brometalia) 3.8585.54C/B/-Ne
T3.4D Širokolisté suché trávníky bez význačného výskytu vstavačovitých a bez jalovce obecného (Juniperus communis)3.85805.54C/B/-
6410Bezkolencové louky na vápnitých, rašelinných nebo hlinito-jílovitých půdách (Molinion caeruleae)6.5769.44B/A/AAno
T1.9 Střídavě vlhké bezkolencové louky6.57609.44B/A/A
6430Vlhkomilná vysokobylinná lemová společenstva nížin a horského až alpínského stupně 0.11290.16B/A/-Ne
T1.6 Vlhká tužebníková lada0.11290.16B/A/-
6510Extenzivní sečené louky nížin až podhůří (Arrhenatherion, Brachypodio-Centaureion nemoralis) 4.85656.97C/B/CAno
T1.1 Mezofilní ovsíkové louky4.85656.97C/B/C
7230Zásaditá slatiniště 0.04120.05B/A/BAno
R2.1 Vápnitá slatiniště0.04120.05B/A/B
9170Dubohabřiny asociace Galio-Carpinetum 17.522525.17C/B/CAno
L3.1 Hercynské dubohabřiny17.522525.17C/B/C
91F0Smíšené lužní lesy s dubem letním (Quercus robur), jilmem vazem (Ulmus laevis), j. habrolistým (U. minor), jasanem ztepilým (Fraxinus excelsior) nebo j. úzkolistým (F. angustifolia) podél velkých řek atlantské a středoevropské provincie (Ulmenion minoris) 1.45512.09C/B/-Ne
L2.3B Tvrdé luhy nížinných řek, člověkem silně ovlivněné porosty1.45512.09C/B/-

Ostatní přírodní biotopy

BiotopRozloha (ha)Podíl(%)R/Z
K1 Mokřadní vrbiny2.34133.36B/A
K3 Vysoké mezofilní a xerofilní křoviny0.07710.11B/A
L1 Mokřadní olšiny0.77221.10B/A
L2.2B Potoční a degradované jasanovo-olšové luhy2.51523.61A/B
M1.1 Rákosiny eutrofních stojatých vod4.31456.19A/A
M1.3 Eutrofní vegetace bahnitých substrátů0.27440.39C/A
M1.7 Vegetace vysokých ostřic2.10593.02B/A
T1.10 Vegetace vlhkých narušovaných půd0.01200.01B/B
T1.5 Vlhké pcháčové louky3.89385.59B/A
V2A Makrofytní vegetace mělkých stojatých vod s dominantními lakušníky (Batrachium spp.)0.00400.00A/A

Biotopy řady X

BiotopRozloha (ha)Podíl (%)
X7 Ruderální bylinná vegetace mimo sídla0.94381.35
X9A Lesní kultury s nepůvodními jehličnatými dřevinami5.18837.45
X12 Nálety pionýrských dřevin3.49205.01
X13 Nelesní stromové výsadby mimo sídla0.64380.92
X14 Vodní toky a nádrže bez ochranářsky významné vegetace3.74605.38
 

Druhy - Rostliny:

Nejsou předmětem ochrany.  

Druhy - Živočichové:

Nejsou předmětem ochrany.  

Kraje a katastrální území:

Kraj Královéhradecký kraj:

Červená Třemešná, Miletín  

Prameny:

Neuvedeno  

Fotografie:

Poznámka: Zpracované souhrny doporučených opatření pro evropsky významné lokality naleznete na webových stránkách Ústředního seznamu ochrany přírody http://drusop.nature.cz/portal/

(c) 2006 Natura 2000 - Oficiální webové stránky soustavy Natura 2000 v České republice, všechna práva vyhrazena. Náměty, příspěvky a připomínky zasílejte na adresu natura2000@nature.cz. Redakce stránek využívá zpravodajství z databází ČTK, jejichž obsah je chráněn autorským zákonem. Přepis, šíření, či další zpřístupňování tohoto obsahu či jeho části veřejnosti, a to jakýmkoliv způsobem, je bez předchozího souhlasu AOPK ČR výslovně zakázáno. (c) 2006 - všechna práva vyhrazena. Materiály agentury AOPK ČR nesmí být dále publikovány, vysílány, přepisovány nebo redistribuovány. Správa a redakce stránek využívá redakční systém portálového rešení SuperServer firmy RAGTOOLS.