Homepage

CZ0424127 - Východní Krušnohoří

Rozloha: 14635.1328 ha
Navrhovaná kategorie ochrany: Přírodní rezervace - část, Přírodní památka - část
Biogeografická oblast - vysvětlivky: kontinentální
Souřadnice středu: 13°39'22'' v.d., 50°37'58'' s.š.
Nadmořská výška: 280 - 877 m n. m.

Mapa:

Poloha:

Východní část Krušných hor zahrnující převážně jejich svahy, přibližně od Jirkova po Tisou (okr. Chomutov, Most, Teplice, Ústí nad Labem).
 

Ekotop:

Geologie: Plochá hornatina s výškovou členitostí 200-600 m budovaná převážně z hornin krušnohorského krystalinika (rulové jádro obklopené obalem svorové a filitové série), do nichž pronikly variské hlubinné vyvřeliny. Izolovaně se zachovaly denudační zbytky třetihorních lávových příkrovů. Geologická historie Krušných hor začíná v předprvohorním období, kdy se patrně vytvořily nejstarší usazeniny a vyvřeliny, později změněné vlivem tlaků a tepla v hloubce zemské kůry na tzv. šedé a červené ruly. Lokalita částečně zasahuje do poloh miocénních sedimentů Severočeské pánve.
Geomorfologie: Geomorfologický vývoj celé soustavy byl silně ovlivněn až třetihorní zlomovou tektonikou, která způsobila silné poklesy na jihovýchodní straně pohoří a vznik jezerních depresí, jako např. Komořanské jezero na Mostecku. Pohyb na zlomových liniích, které se několikrát opakovaly, usnadnily také práci povrchové vodě a přispěly tak ke vzniku hlubokých příčných údolí v Krušných horách a mocných kamenitých sutí a jiných zvětralin na horských svazích. Lokalita je součástí Krušnohorské hornatiny, částečně však přesahuje do pánevní oblasti Podkrušnohorské podsoustavy.
Reliéf: Jednostranně ukloněné kerné pohoří s rozsáhlými zbytky zarovnaných povrchů ve vrcholové části. Příkrý jihovýchodní zlomový svah je ve východní polovině souvislý a jednostupňový cca 500 až 600 m vysoký, silně rozčleněný koryty svahových potoků.
Pedologie: Převládajícími půdními typy jsou podzoly kambické a kambizemě dystrické.
Krajinná charakteristika: Převážně lesnaté jednostranně ukloněné svahy Krušných hor jsou protkané četnými údolími malých horských toků. Území zahrnuje částečně náhorní parovinu i úpatí pohoří. Oblast není zemědělsky intenzivně využívána, v malé míře se uplatňuje pouze pastva dobytka. Osídlení je řídké. Krajinný ráz je v současnosti ovlivněn větrnými elektrárnami.  

Biota:

Rozsáhlý komplex typické lesní i nelesní vegetace východní části svahů Krušných hor.
Charakter přirozené lesní vegetace je determinován především nadmořskou výškou, geologickým podložím, a tím i charakterem půd, hydrologickými a klimatickými poměry.
Na živinami relativně bohatých a hlubších půdách pod úpatím krušných hor rostou dubohabřiny (L3.1) sv. Carpinion. Společenstva dubohabřin nejsou v rámci lokality příliš reprezentativní a zachovalá. Ve stromovém patře těchto porostů převládá dub zimní (Quercus petraea), habr obecný (Carpinus betulus) bývá pouze přimíšen. Hojně se uplatňují geograficky nepůvodní dřeviny, např. jírovec maďal (Aesculus hippocastanum), modřín opadavý (Larix decidua), smrk ztepilý (Picea abies). Podél silnic byl hojně vysazován javor klen (Acer pseudoplatanus). Bylinný podrost je díky převládajícím kyselým břidlicím v podloží relativně chudý (většinou bez uváděných diagnostických druhů), ale se zřetelnými projevy eutrofizace (expanze ostružiníků a nitrofilních plevelů). Podíl dubohabřin není v rámci lokality příliš významný (cca 4%).
Výrazně rozsáhlejší lesní vegetační jednotkou jsou květnaté bučiny (L5.1) asociace Violo reichenbachianae-Fagetum, která je pro oblast Krušných hor typická. Tento typ květnatých bučin se skládá hlavně ze stromového a bylinného patra. Keřové patro je zpravidla řídké, tvořené většinou pouze zmlazujícími dřevinami stromového patra, občas se v keřovém patře vyskytuje bez hroznatý (Sambucus racemosa). Ve stromovém patře převládá buk lesní (Fagus sylvatica), přimíšen bývá javor klen (Acer pseudoplatanus), smrk ztepilý (Picea abies), někdy i jasan ztepilý (Fraxinus excelsior) a jilm drsný (Ulmus glabra). Pokryvnost bylinného patra kolísá od cca 20 do 80%. V bylinném podrostu se velmi často vyskytuje ječmenka evropská (Hordelymus europaeus), mařinka vonná (Galium odoratum), pitulník žlutý (Galeobdolon luteum), netýkavka malokvětá (Impatiens parviflora), starček Fuksův (Senecio fuchsii), šťavel kyselý (Oxalis acetosella), violka lesní (Viola reichenbachiana), věsenka nachová (Prenanthes purpurea), mlečka zední (Mycelis muralis). Violkové bučiny porůstají svahové polohy Krušných hor, většinou se jedná o spodní partie svahů.
Dalším typem květnatých bučin ve Východním Krušnohoří jsou bučiny s kyčelnicí devítilistou (as. Dentario enneaphylli-Fagetum). Toto společenstvo je rozšířeno v oblasti Telnického údolí a vyznačuje se zastoupením obou druhů kyčelnic - k. devítilisté a cibulkonosné (Dentaria enneaphyllos, D. bulbifera).
Vzácným typem květnatých bučin v oblasti jsou bučiny asociace Festuco altissimae-Fagetum. Tato asociace se v rámci lokality vyskytuje pouze ostrůvkovitě. Společenstvo se vyznačuje dominancí kostřavy lesní (Festuca altissima).
Květnaté bučiny zaujímají cca 15% území lokality.
Plošně nejrozsáhlejší lesní jednotkou v rámci lokality jsou acidofilní bučiny (L5.4) hlavně asociace Luzulo-Fagetum. Společenstvo se vyznačuje velice jednoduchou vertikální strukturou. Je tvořena stromovým patrem a patrem bylinným. Keřový podrost je velmi řídký a většinou jej tvoří pouze zmlazující buk. Bylinné patro nebývá velice často vůbec vyvinuto, nebo je velice řídké. Přítomné dominanty se často prostorově střídají. V bylinném patře zpravidla nalézáme metličku křivolakou (Avenella flexuosa), biku bělavou (Luzula luzuloides), brusnici borůvku (Vaccinium myrtillus), šťavel kyselý (Oxalis acetosella), třtinu rákosovitou (Calamagrostis arundinacea).
Výskyt dalších druhů acidofilních bučin (např. as. Calamagrostio villosae-Fagetum) je zanedbatelný. Acidofilní bučiny zaujímají cca 36% území lokality.
Lužní lesy (L2.2) sv. Alnion incanae rostou v okolí horských toků nebo v okolí svahových pramenišť. Reliéf krušnohorských údolí (potoky tvoří zpravidla velmi ostře se zařezávající údolí) je příčinou toho, že lužní lesy většinou rostou pouze ve velmi úzkých liniích v bezprostřední blízkosti toku. Stromové patro tvoří výhradně olše lepkavá (Alnus glutinosa) a jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), méně je zastoupen i smrk ztepilý (Picea abies) a javor klen (Acer pseudoplatanus). Keřové patro bývá často velmi husté a mimo dřeviny stromového patra se v něm významně uplatňuje i bez černý (Sambucus nigra). Bylinný podrost nebývá tolik pestrý, jako je tomu v nížinných lužních lesích. Zjara dominuje zejména sasanka hajní (Anemone nemorosa), orsej jarní (Ficaria verna), devětsil lékařský (Petasites hybridus), blatouch bahenní (Caltha palustris), hojně se vyskytuje plicník lékařský (Pulmonaria officinalis), křivatec žlutý (Gagea lutea), mokrýš střídavolistý (Chrysosplenium alternifolium), bažanka vytrvalá (Mercurialis perennis), tužebník jilmový (Filipendula ulmaria) aj. Lužní porosty v okolí pramenišť mají zpravidla kruhový nebo ve směru svahu mírně protažený půdorys. Stromové patro tvoří výhradně olše lepkavá (Alnus glutinosa), často je však přítomna i olše šedá (Alnus incana). Porosty mají velmi jednoduchou vertikální strukturu, olše dosahují přibližně stejné výšky, keřové patro nebývá vytvořeno. V bylinném podrostu se významně uplatňují druhy lesních pramenišť. Např.: řeřišnice hořká (Cardamine amara), ostřice řídkoklasá (Carex remota), přeslička lesní (Equisetum sylvaticum) a další. Lužní lesy zaujímají cca 2% plochy území.
Acidofilní doubravy se vyskytují v rámci území pouze na svazích mezi Dubím a přibližně obcí Střelná. Jedná se o poměrně zachovalá a reprezentativní společenstva bikových doubrav (L7.1) as. Luzulo albidae-Quercetum petraeae. Ve stromovém patře dominuje dub zimní (Quercus petraea), méně bývá zastoupena bříza bělokorá (Betula pendula) a další dřeviny. Keřové patro je pouze slabě vyvinuto a tvoří jej většinou dřeviny stromového patra. Fyziognomii bylinného patra určují acidofilní a mezofilní lesní druhy metlice trsnatá (Deschampsia cespitosa), bika bělavá (Luzula luzuloides), brusnice borůvka (Vaccinium myrtillus), lipnice hajní (Poa nemoralis). Z acidofilních doubrav se vzácně a ostrůvkovitě vyskytují i mokré bezkolencové doubravy (L7.2) as. Molinio arundinaceae-Quercetum s dominantním bezkolencem rákosovitým (Molinia arundinacea) v bylinném patře. Pokryvnost acidofilních doubrav dosahuje v rámci lokality cca 1,2%.
Významnější složkou přirozené lesní vegetace Východního Krušnohoří jsou také podmáčené až rašelinné smrčiny (L9.2) sv. Piceion excelsae. Tato společenstva nalézáme především v části území zahrnující náhorní plošinu Krušných hor. Jedná se o zamokřená stanoviště v okolí rašelinišť a pramenišť nebo v terénních sníženinách. Ve stromovém patře těchto porostů dominuje smrk ztepilý (Picea abies), hojně bývá přimíšen jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia), vzácněji i bříza pýřitá (Betula pubescens). Stromové patro rašelinných smrčin bývá většinou velmi nízké a mezernaté, často dosahuje pouze horní hranice patra keřového. Podmáčené smrčiny jsou ve stromovém patře zpravidla zapojenější a vyšší. Keřové patro je tvořeno dřevinami stromového patra. Fyziognomii bylinného patra podmáčených smrčin udává přeslička lesní (Equisetum sylvaticum), pstroček dvoulistý (Maianthemum bifolium) a jiné druhy horských smrčin nebo rašelinišť. Druhově bohaté a značně pokryvné je mechové patro s výskytem rašeliníků a jiných druhů.
Bylinný podrost rašelinných smrčin se vyznačuje výraznou pokryvností rašelinných druhů, např. suchopýr pochvatý (Eriophorum vaginatum), klikva bahenní (Oxycoccus palustris), vlochyně bahenní (Vaccinium uliginosum), šicha černá (Empetrum nigrum).
Smrčiny byly v minulosti postiženy katastrofickou imisní situací. Část porostů přirozených podmáčených a rašelinných smrčin byla po předchozím odvodnění stanovišť nahrazena odolnějšími druhy jehličnanů nebo přípravných listnatých dřevin. Rozloha přirozených smrčin dosahuje cca 1,5% území.
Ostatních typy přirozených lesů se ve Východním Krušnohoří vyskytují pouze marginálně, významně se však uplatňují monokultury alochtonních druhů dřevin, především smrk ztepilý (Picea abies), modřín opadavý (Larix decidua), smrk pichlavý (Picea pungens), borovice kleč (Pinus mugo), bříza (Betula sp.), olše (Alnus sp.). Porosty geograficky nepůvodních druhů dřevin dosahují asi 18% rozlohy území.

Významnou složkou bioty Východního Krušnohoří je také kulturní bezlesí reprezentované zejména vegetací horských resp. podhorských luk, pastvin a vřesovišť.
Ochranářsky významné jsou např. trojštětové louky (T1.2) svazu Polygono-Trisetion zejména pak společenstvo s výskytem koprníku štětinolistého (Meum athamanticum) – asociace Meo athamantici-Cirsietum heterophylli. Tyto tzv. "koprníkové louky" se omezují pouze na Krušné hory, Jizerské hory a část Doupovských hor. Některé luční lokality s tímto společenstvem jsou dosud velmi dobře zachovalé a reprezentativní (např. Cvičná louka a Buben u Telnice). Část porostů však podléhá degradaci, a to buď absencí tradiční péče, nebo naopak intenzifikačními pokusy (dosev jetelovin a kulturních trav). Dominantu tohoto společenstva vždy tvoří koprník štětinolistý (Meum athamanticum) společně s psinečkem obecným (Agrostis capillaris), kostřavou červenou (Festuca rubra), případně i kakostem lesním (Geranium sylvaticum). Místně hojně se v těchto společenstvech vyskytují některé vzácné druhy, např. hvozdík lesní (Dianthus sylvaticus), prha Arnika (Arnica montana), zvonečník hlavatý (Phyteuma orbiculare), lilie zlatohlavá (Lilium bulbiferum).
Významné zastoupení mají také společenstva smilkových trávníků (T2.3) sv. Violion caninae. Jedná se většinou o víceméně rozvolněné trávníky na narušovaných svazích ovlivněných půdní erozí či periodickým vysýcháním. V porostech dominuje smilka tuhá (Nardus stricta), hojně bývají zastoupeny např. psineček obecný (Agrostis capillaris), kostřava červená (Festuca rubra), zvonek okrouhlolistý (Campanula rotundifolia), mochna nátržník (Potentilla erecta), svízel hercynský (Galium saxatile), bedrník obecný (Pimpinella saxifraga). Pomístně je biotop stanovištěm některých vzácných rostlin, např. vítod ostrokřídlý (Polygala multicaulis), prha arnika (Arnica montana).
Na ochuzených pastvinách s vystupujícím podložím, na okrajích cest, na haldách odtěžené hlušiny, na agrárních snosech i na svazích narušovaných sjezdováním jsou častá vřesoviště (T8.2). Dominantou porostů je vřes obecný (Calluna vulgaris) společně s borůvkou (Vaccinium myrtillus) nebo brusinkou (Vaccinium vitis-idaea). Hojné jsou acidofilní lesní druhy (např. Avenella flexuosa) a druhy horských pastvin: smilka tuhá (Nardus stricta), mochna nátržník (Potentilla erecta), metlice trsnatá (Deschampsia cespitosa), psineček obecný (Agrostis capillaris) aj. Často se vyskytuje prha arnika (Arnica montana) a plavuň vidlačka (Lycopodium clavatum).
Hojně je rozšířena také vegetace vlhkých a podmáčených luk (sv. Calthion palustris). Vlhké louky s dominancí pcháčů (T1.5) podsvazu Calthenion palustris rostou na podmáčených glejových půdách v údolích potoků a v okolí lučních pramenišť. V porostech dominují trávy: psineček psí (Agrostis canina), ostřice (Carex sp.), kostřava červená (Festuca rubra), sitina rozkladitá (Juncus effusus), lipnice luční (Poa pratensis), medyněk vlnatý (Holcus lanatus), skřipina lesní (Scirpus sylvaticus), aj. a širokolisté byliny: děhel lesní (Angelica sylvestris), rdesno hadí kořen (Bistorta major), pcháč různolistý (Cirsium heterophyllum), pcháč bahenní (Cirsium palustre), pcháč potoční (C. rivulare), škarda bahenní (Crepis paludosa) a pod., přítomné bývají také druhy okolních suších luk mochna nátržník (Potentilla erecta), koprník štětinolistý (Meum athamanticum), tomka vonná (Anthoxanthum odoratum), škarda měkká čertkusolistá (Crepis mollis subsp. hieracioides). Místně se v těchto společenstvech vyskytují vstavače (Dactylorhiza majalis) a další vzácné druhy rostlin: upolín nejvyšší (Trollius altissimus), kosatec sibiřský (Iris sibirica).
Část porostů vlhkých a podmáčených luk je ponechána ladem. Na těchto stanovištích se vyvíjí vysokobylinná vegetace (T1.6, podsvaz Filipendulenion) s dominancí tužebníku jilmového (Filipendula ulmaria), kakostu bahenního (Geranium palustre) a vrbiny obecné (Lysimachia vulgaris). Ve společenstvech zůstává zachována přítomnost druhů vlhkých pcháčových luk.
Pokročilejším sukcesním stádiem těchto vlhkých stanovišť jsou mokřadní vrbiny (K1) s dominancí vrby jívy (Salix caprea), vrby ušaté (Salix aurita) a vrby popelavé (S. cinerea). V bylinném patře těchto porostů se hojně uplatňují druhy mokřadů (hlavně rákosin) a rašelinišť.
Poměrně rozšířené jsou ve Východním Krušnohoří mezofilní louky (T1.1) svazu Arrhenatherion elatioris. Jedná se však o porosty nepříliš reprezentativní, často inklinující k jiným fytocenózám, jedná se např. o porosty s dominancí psinečku obecného (Agrostis capillaris), tomky vonné (Anthoxanthum odoratum), kostřavy červené (Festuca rubra), trojštětu žlutavého (Trisetum flavescens) fyziognomicky připomínající spíše biotop horských trojštětových luk.
Maloplošně a ostrůvkovitě se ve Východním Krušnohoří vyskytují biotopy vodních ploch, rašelinišť a dalších mokřadů. Jsou to např. biotopy lučních a lesních pramenišť, biotopy mechových slatinišť a přechodových rašelinišť, biotopy vodních ploch s makrofytní vegetací a litorálními porosty (rákosiny, ostřicové porosty), vegetace břehů potoků a děvětsilových lemů.

Ze vzácných rostlinných druhů v lokalitě roste např.: upolín nejvyšší (Trollius altissimus), prstnatec májový (Dactylorhiza majalis), vrba plazivá (Salix repens), kosatec sibiřský (Iris sibirica), koprník štětinolistý (Meum athamanticum), prha arnika (Arnica montana), kociánek dvojdomý (Antennaria dioica), bříza pýřitá (Betula pubescens), mlečivec alpský (Cicerbita alpina), kyčelnice devítilistá (Dentaria enneaphyllos), lilie cibulkonosná (Lilium bulbiferum), hvozdík lesní (Dianthus sylvaticus), měsíčnice vytrvalá (Lunaria rediviva), medvědice lékařská (Arctostaphylos uva-ursi), árón plamatý (Arum maculatum), okrotice bílá (Cephalanthera damasonium), okrotice dlouholistá (Cephalanthera longifolia), lýkovec jedovatý (Daphne mezereum), kruštík širolistý (Epipactis helleborine, lilie zlatohlavá (Lilium martagon), jeřáb muk (Sorbus torminalis), plavuň vidlačka (Lycopodium clavatum), tučnice obecná (Pinguicula vulgaris), všivec lesní (Pedicularis sylvatica), vachta trojlistá (Menyanthes trifoliata), vítod ostrokřídlý (Polygala multicaulis), starček potoční (Senecio rivularis) aj.

Z živočišného hlediska je významný výskyt vzácných druhů ptáků: tetřívek obecný, křepelka polní, bekasina otavní, krkavec velký, chřástal polní, holub hřivnáč, čáp černý, moták pilich, ťuhýk obecný; dále z plazů: zmije obecná, ještěrka živorodá, slepýš obecný; některých druhů obojživelníků (skokani, čolci, ropuchy) a bezobratlých (modrásek bahenní, modrásek tečkovaný, kovařík Limoniscus violaceus).  

Kvalita a význam:

Rozsáhlý komplex zachovalé lesní i nelesní vegetace východní části Krušných hor. Fenoménem území jsou zachovalé svahové lesní porosty bučin as. Luzulo-Fagetum, Violo reichenbachianae-Fagetum. Reprezentativní a zachovalé jsou také květnaté bučiny v oblasti Telnického údolí (as. Dentario enneaphylli-Fagetum).
V bezlesí mají ochranářský význam především tzv. koprníkové louky (as. Meo athamantici-Cirsietum heterophylli). Tato asociace se omezuje pouze na Krušné hory, Jizerky a část Doupovských hor.

Louky na úpatí Krušných hor u obce Domaslavice (mezi Osekem a Hrobem) jsou významnou lokalitou evropsky chráněných motýlů - modráska bahenního (Maculinea nausithous) a modráska očkovaného (Maculinea teleius).
Území stávající NPR Jezerka je také významné výskytem evropsky chráněného kovaříka (Limoniscus violaceus).

Území Východního Krušnohoří zahrnuje několik stávajících maloplošných chráněných území. Jsou to: Přírodní rezervace Černá louka, Přírodní památka Buky na Bouřňáku, Přírodní památka Domaslavické údolí, Přírodní rezervace Vlčí důl, Přírodní památka Vrása a Národní přírodní rezervace Jezerka. Na území Východního Krušnohoří také částečně zasahuje Ptačí oblast Východní Krušné hory.  

Zranitelnost:

Krušné hory byly postiženy rozpadem lesních jehličnatých monokultur. Značná část území byla v minulosti zalesňována geograficky nepůvodními druhy dřevin, hlavně borovice kleč (Pinus mugo), smrk pichlavý (Picea pungens) a modřín opadavý (Larix decidua), a s tím byly prováděny značné úpravy ve vodním režimu.

Značně ohroženy jsou porosty bučin, které jsou v současnosti masivně káceny. Tento aspekt je v současnosti asi klíčový.

Problematické jsou snahy o intenzifikaci aktivit spojených se zimními sporty (rozšiřování a prodlužování sjezdových drah, budování vodovodů k zasněžování, umisťování nových staveb, rozšiřování zimních center a jejich zázemí). Dosud nejasný je vliv umělého zasněžování na společenstva horských luk.

Problematické jsou také záměry a konkrétní projekty na výstavbu větrných elektráren (narušení krajinného rázu, narušení stanovišť jejich výstavbou, negativní vliv na ptactvo).

Velkým problémem jsou stále vysoké stavy jelení zvěře, která zabraňuje přirozenému zmlazování lesa a narušuje svou nadměrnou koncentrací především mokřadní biotopy.

Negativní vliv v bezlesí spočívá v upuštění od tradičního extenzivního obhospodařování (kosení, pastva), nebo naopak pokusy o jeho intenzifikaci (dosev kulturních trav a jetelovin, hnojení, meliorace, nadměrná pastevní zátěž)

Zatím obtížně odhadnutelné následky bude mít provoz rychlostní komunikace dálnice D8.  

Management:

Modrásek očkovaný (Maculinea teleius):
Uchovat charakter vlhkých luk. Zamezit zarůstání lokality náletovými dřevinami a zamezit změnám vodního režimu (odvodňování, zasypávání sníženin) a chemickým zásahům (hnojení, insekticidy).
Vyhovujícími stanovišti jsou mozaiky obhospodařovaných (vždy jednosečných) a dočasně neobhospodařovaných pozemků. Kosení luk je vhodné provádět mozaikovitě (popř.: v pruzích, šachovnicově, s ponechanými širokými lemy), ručně a mimo letové období modrásků rodu Maculinea (nejvhodnější je červen, nebo podzim). Nepřípustná je druhá seč (otava).
Tam, kde není možné zajistit optimální způsob hospodaření pro celou lokalitu, je možné přikročit i k rozdělení území na několik částí obhospodařovaných obrok. V krajním případě je možné při nevhodně načasovaném kosení ponechat na lokalitě nepokosené několikametrové příčné pásy či širší okraje, které slouží jako refugia populace pro následující roky. Zcela nepřípustné je odvodňování vlhkých luk, a naopak je třeba přistoupit k rušení bývalých meliorací. Obdobně nepřípustné jsou jakékoli snahy zalesňovat stávající lokality.

Modrásek bahenní (Maculinea nausithous):
Zachovat na dané lokalitě vhodný režim, tzn. zamezit odvodňování luk. Vhodné jsou úpravy vodního režimu na lokalitách, v minulosti nevhodně meliorovaných (např. výstavba hrázek na kanálech vedených loukami). U lokalit silně zamokřených je možné provést povrchové odvodnění do hloubky 15-30 cm v závislosti na výšce hladiny podzemní vody, aby v důsledku zamokření nedocházelo k vývoji vlhkomilnějších společenstev.
Zamezit užívání chemických přípravků (hnojiva, insekticidy).
Louky pravidelně kosit před dobou letu imág, tedy v době "normální" červnové senoseče, nikoli však později. Absolutně nepřípustná je druhá seč (otava). Sečení, nejlépe ruční, provádět mozaikovitě, v pruzích, šachovnicově, případně s ponechanými širokými lemy (kosené části střídat obrok).

Kovařík (Limoniscus violaceus):
Ponechat lokalitu přirozenému vývoji, zamezit jakýmkoli lesnickým zásahům, bez předchozího schválení. Neodstraňovat stromy s hostitelskými dutinami, neprosvětlovat výrazně okolní porost. Stavy černé zvěře udržovat na velmi nízké úrovni, a to i v širším okolí lokality. V případě přezvěření a nadměrného okusu zamezit přístupu zvěře (oplocení apod.), aby bylo zajištěno zmlazování a přirozená obnova lesa. Bez výhrad lze v případě potřeby doporučit pouze odtěžení nepůvodních dřevin (smrk) a jejich náhradu především za dub či buk. V případě polopřirozených lokalit, zajistit management v následující podobě: v porostech s velmi starým stejnověkým stromovým patrem zajistit prostorovou a věkovou diferenciaci porostů pomocí výsadeb (dubu, buku); ve starých výmladkových porostech zajistit totéž tak, aby mohly vznikat nové dutiny. Neošetřovat případná poškození jednotlivých stromů (např.: zatírání čerstvých poranění a zlomů). V lesních porostech sousedících s vymezeným územím cílit jejich obhospodařovávání podobným způsobem.

Lesní porosty obecně: Omezení těžby v přirozených lesních porostech, ponechání části mrtvého dřeva, selektivní těžba geograficky nepůvodních a ekologicky problematických druhů dřevin, postupná eliminace porostů smrku, modřínu aj. a jejich náhrada dřevinami přirozeného druhového složení. Zamezit odvodňování.

Bezlesí obecně: Obnovit tradiční extenzivní využívání pastvin a luk, zamezit odvodňování, zalesňování je přípustné pouze u méně ochranářsky hodnotných bezlesích pozemků (k výsadbě používat výhradně dřeviny přirozeného druhového složení lesních společenstev), omezovat šíření zástavby.  

Možné střety zájmu:

Neuvedeno  

Stanoviště:

Stanoviště - přehled

Celková rozloha lokality:%ha: 14635.1328
Z toho prioritních naturových biotopů: 2.12311.1065
Z toho neprioritních naturových biotopů: 66.929793.9484
Z toho ostatních přírodních biotopů: 4.53663.6933
Z toho X biotopů: 26.163828.5633
Z toho nereklasifikovaných biotopů: 0

Zobrazovaná data rozloh stanovišť a biotopů odpovídají informacím o stavu při vyhlášení lokality a jsou rovněž shodná s daty zasílanými Evropské komisi formou standardního datového formuláře.
Aktuální data je možné získat na AOPK ČR (pavla.trachtova@nature.cz)

Naturové biotopy:

Stanoviště/BiotopRozloha (ha)Podíl (%)R/Z/GPředmět ochrany
3150Přirozené eutrofní vodní nádrže s vegetací typu Magnopotamion nebo Hydrocharition 0.04620.00C/C/-Ne
V1F Makrofytní vegetace přirozeně eutrofních a mezotrofních stojatých vod - ostatní porosty0.04620.00C/C/-
3160Přirozená dystrofní jezera a tůně 0.00976.62B/B/-Ne
V3 Makrofytní vegetace oligotrofních jezírek a tůní0.00970.00B/B/-
4030Evropská suchá vřesoviště 18.16830.12B/B/BAno
T8.2B Sekundární podhorská a horská vřesoviště bez výskytu jalovce obecného (Juniperus communis)16.80580.11B/B/B
T8.3 Brusnicová vegetace skal a drolin1.36250.00B/B/-
6210Polopřirozené suché trávníky a facie křovin na vápnitých podložích (Festuco-Brometalia) 1.04990.00B/B/-Ne
T3.4D Širokolisté suché trávníky bez význačného výskytu vstavačovitých a bez jalovce obecného (Juniperus communis)1.04990.00B/B/-
6230Druhově bohaté smilkové louky na silikátových podložích v horských oblastech (a v kontinentální Evropě v podhorských oblastech) 38.92620.26C/B/AAno
T2.3B Podhorské až horské smilkové trávníky bez jalovce38.92620.26C/B/A
6410Bezkolencové louky na vápnitých, rašelinných nebo hlinito-jílovitých půdách (Molinion caeruleae)0.80230.00B/B/-Ne
T1.9 Střídavě vlhké bezkolencové louky0.80230.00B/B/-
6430Vlhkomilná vysokobylinná lemová společenstva nížin a horského až alpínského stupně 72.9230.49B/B/AAno
M5 Devětsilové lemy horských potoků0.09930.00B/B/-
T1.6 Vlhká tužebníková lada72.82370.49B/B/A
6510Extenzivní sečené louky nížin až podhůří (Arrhenatherion, Brachypodio-Centaureion nemoralis) 379.17112.59B/B/-Ne
T1.1 Mezofilní ovsíkové louky379.17112.59B/B/-
6520Horské sečené louky 291.65921.99B/B/AAno
T1.2 Horské trojštětové louky291.65921.99B/B/A
7120Degradovaná vrchoviště (ještě schopná přirozené obnovy) 2.31680.01B/B/-Ne
R3.4 Degradovaná vrchoviště2.31680.01B/B/-
7140Přechodová rašeliniště a třasoviště 10.1490.06C/B/-Ne
R2.2 Nevápnitá mechová slatiniště0.18090.00C/C/-
R2.3 Přechodová rašeliniště9.96810.06C/B/-
8220Chasmofytická vegetace silikátových skalnatých svahů 67.36720.46B/B/BAno
S1.2 Štěrbinová vegetace silikátových skal a drolin67.36720.46B/B/B
9110Bučiny asociace Luzulo-Fagetum 5436.310437.14B/B/AAno
L5.4 Acidofilní bučiny5436.310437.14B/B/A
9130Bučiny asociace Asperulo-Fagetum 2573.698217.58B/B/AAno
L5.1 Květnaté bučiny2573.698217.58B/B/A
9170Dubohabřiny asociace Galio-Carpinetum 656.3454.48C/B/-Ne
L3.1 Hercynské dubohabřiny656.34504.48C/B/-
9180Lesy svazu Tilio-Acerion na svazích, sutích a v roklích 100.09310.68B/B/BAno
L4 Suťové lesy100.09310.68B/B/B
9190Staré acidofilní doubravy s dubem letním (Quercus robur) na písčitých pláních 0.03790.00C/B/-Ne
L7.2 Vlhké acidofilní doubravy0.03790.00C/B/-
91D0Rašelinný les 56.58720.38B/B/BAno
L10.1 Rašelinné březiny11.34830.07C/B/-
L9.2A Rašelinné smrčiny45.23890.30B/B/B
91E0Smíšené jasanovo-olšové lužní lesy temperátní a boreální Evropy (Alno-Padion, Alnion incanae, Salicion albae) 115.50.78C/B/BAno
L2.2A Údolní jasanovo-olšové luhy, typické porosty115.50000.78C/B/B
9410Acidofilní smrčiny (Vaccinio-Piceetea) 283.89421.93C/C/BAno
L9.1 Horské třtinové smrčiny94.94160.64B/B/-
L9.2B Podmáčené smrčiny188.95261.29C/C/C

Ostatní přírodní biotopy

BiotopRozloha (ha)Podíl(%)R/Z
K1 Mokřadní vrbiny35.92120.24B/B
K3 Vysoké mezofilní a xerofilní křoviny42.84350.29B/B
L1 Mokřadní olšiny18.49030.12B/B
L2.2B Potoční a degradované jasanovo-olšové luhy163.65051.11B/B
L6.5B Acidofilní teplomilné doubravy bez kručinky chlupaté (Genista pilosa)12.66620.08C/C
L7.1 Suché acidofilní doubravy188.89301.29B/B
M1.1 Rákosiny eutrofních stojatých vod0.32040.00B/C
M1.5 Pobřežní vegetace potoků6.92580.04B/B
M1.7 Vegetace vysokých ostřic10.70380.07B/B
R1.2 Luční prameniště bez tvorby pěnovců0.24110.00C/B
R1.4 Lesní prameniště bez tvorby pěnovců2.62910.01C/B
T1.3 Poháňkové pastviny0.93250.00C/B
T1.5 Vlhké pcháčové louky161.93981.10B/B
T5.5 Acidofilní trávníky mělkých půd3.21550.02B/B
V1G Stanoviště bez vodních makrofyt, ale s přiroz. nebo přírodně blíz.charakt.dna a břehu14.18780.09C/C
V2C Makrofytní vegetace mělkých stojatých vod - ostatní porosty0.13280.00C/C

Biotopy řady X

BiotopRozloha (ha)Podíl (%)
X1 Urbanizovaná území44.56320.30
X2 Intenzivně obhospodařovaná pole0.50870.00
X3 Extenzivně obhospodařovaná pole0.78130.00
X5 Intenzivně obhospodařované louky23.53330.16
X6 Antropogenní plochy se sporadickou vegetací mimo sídla17.04410.11
X7 Ruderální bylinná vegetace mimo sídla18.24000.12
X8 Křoviny s ruderálními a nepůvodními druhy0.04210.00
X9A Lesní kultury s nepůvodními jehličnatými dřevinami2105.239414.38
X9B Lesní kultury s nepůvodními listnatými dřevinami508.67773.47
X10 Paseky s podrostem původního lesa164.13261.12
X11 Paseky s nitrofilní vegetací645.65674.41
X12 Nálety pionýrských dřevin245.51251.67
X13 Nelesní stromové výsadby mimo sídla37.74990.25
X14 Vodní toky a nádrže bez ochranářsky významné vegetace16.88180.11
 

Druhy - Rostliny:

Nejsou předmětem ochrany.  

Druhy - Živočichové:

Stálá populace Zastavující se Zimující Hnízdící
Podíl populace Zachovalost Izolace Celkové hodnocení
kovařík fialovýP
Limoniscus violaceusCACB
modrásek bahenníP
Maculinea nausithousCBCB
modrásek očkovanýP
Maculinea teleiusCBCB
 

Kraje a katastrální území:

Kraj Ústecký kraj:

Albrechtice u Mostu, Běhánky, Bohosudov, Boleboř, Březenec, Cínovec, Černice u Horního Jiřetína, Červený Hrádek u Jirkova, Dlouhá Louka, Domaslavice, Drahůnky, Drmaly, Dřínov u Komořan, Dubí u Teplic, Fojtovice u Krupky, Habartice u Krupky, Háj u Duchcova, Horní Jiřetín, Horní Krupka, Horní Litvínov, Hrad Osek, Hrob, Chlumec u Chabařovic, Chudeřín u Litvínova, Janov u Litvínova, Jezeří, Jindřišská, Jirkov, Klíny I, Klíny II, Knínice u Libouchce, Košťany, Krásný Les v Krušných horách, Krupka, Křižanov u Hrobu, Křížatky, Kundratice u Chomutova, Květnov u Chomutova, Liboňov, Libouchec, Lom u Mostu, Loučná u Lomu, Lounice, Maršov u Krupky, Meziboří u Litvínova, Mikulov v Krušných horách, Mlýny, Mníšek v Krušných horách, Mohelnice u Krupky, Mstišov, Nakléřov, Nová Ves u Oseka, Nová Ves v Horách, Nové Město u Mikulova, Orasín, Osek u Duchcova, Podhůří u Vysoké Pece, Přestanov, Přítkov, Pyšná, Rašov u Litvínova, Stradov u Chabařovic, Svahová, Šerchov, Šumná u Litvínova, Telnice, Tisá, Unčín u Krupky, Varvažov u Telnice, Verneřice u Hrobu, Větrov u Krásného Lesa, Vrchoslav, Vysoká Pec, Žandov u Chlumce  

Prameny:

Soukup V.Krušné hory (průvodce po Čechách, Moravě a Slezsku), S & D, Praha.2000
Kořen M.Závěrečná zpráva z mapování biotopů, dílo u0016. - MS, Archiv AOPK ČR, Ústí nad Labem, 6 s.2001
Čechura J.u0023 - Závěrečná zpráva z mapování biotopů, - MS, Archiv AOPK ČR, Ústí nad Labem, 8 s.2001
Peřinová M.Závěrečná zpráva z mapování biotopů, dílo u0049. - MS, Archiv AOPK ČR, Ústí nad Labem, 10 s.2001
Kořen M.Závěrečná zpráva z mapování biotopů, dílo u0050. - MS, Archiv AOPK ČR, Ústí nad Labem, 7 s.2001
Volf O.Závěrečná zpráva z mapování biotopů, dílo u0056. - MS, Archiv AOPK ČR, Ústí nad Labem, 9 s.2002
Rous J.Závěrečná zpráva z mapování biotopů, dílo u0058. - MS, Archiv AOPK ČR, Ústí nad Labem, 10 s.2001
Vlachová B.Závěrečná zpráva z mapování biotopů, dílo u0059. - MS, Archiv AOPK ČR, Ústí nad Labem, 9 s.2001
Kořen M.Závěrečná zpráva z mapování biotopů, dílo u0063. - MS, Archiv AOPK ČR, Ústí nad Labem, 6 s.2002
Peřinová M.Závěrečná zpráva z mapování biotopů, dílo u0064. - MS, Archiv AOPK ČR, Ústí nad Labem, 22 s.2002
Rous J.Závěrečná zpráva z mapování biotopů, dílo u0065. - MS, Archiv AOPK ČR, Ústí nad Labem, 29 s.2002
Vlachová B.Závěrečná zpráva z mapování biotopů, dílo u0076. - MS, Archiv AOPK ČR, Ústí nad Labem, 10 s.2002
Ondráček Č.Závěrečná zpráva z mapování biotopů, dílo u0105. - MS, Archiv AOPK ČR, Ústí nad Labem, 10 s.2002
Kořen M.Závěrečná zpráva z mapování biotopů, dílo u0122. - MS, Archiv AOPK ČR, Ústí nad Labem, 10 s.2002
Tesařová J.Závěrečná zpráva z mapování biotopů, dílo u0129. - MS, Archiv AOPK ČR, Ústí nad Labem, 10 s.2003
Kořen M.Závěrečná zpráva z mapování biotopů, dílo u0142. - MS, Archiv AOPK ČR, Ústí nad Labem, 9 s.2003
Tesařová J.Závěrečná zpráva z mapování biotopů, dílo u0145. - MS, Archiv AOPK ČR, Ústí nad Labem, 12 s.2003
Ondráček Č.Závěrečná zpráva z mapování biotopů, dílo u0146. - MS, Archiv AOPK ČR, Ústí nad Labem, 14 s.2003
Peřinová M.Závěrečná zpráva z mapování biotopů, dílo u0147. - MS, Archiv AOPK ČR, Ústí nad Labem, 14 s.2003
Ondráček Č.Závěrečná zpráva z mapování biotopů, dílo u0150. - MS, Archiv AOPK ČR, Ústí nad Labem, 12 s.2003
Fišer R.Závěrečná zpráva z mapování biotopů, dílo u0173. - MS, Archiv AOPK ČR, Ústí nad Labem, 10 s.2004
Tejrovský V.Závěrečná zpráva z mapování biotopů, dílo u0174. - MS, Archiv AOPK ČR, Ústí nad Labem, 19 s.2004
Volf O.Závěrečná zpráva z mapování biotopů, dílo u0175. - MS, Archiv AOPK ČR, Ústí nad Labem, 13 s.2004
Fišer R.Závěrečná zpráva z mapování biotopů, dílo u0205. - MS, Archiv AOPK ČR, Ústí nad Labem, 11 s.2003
Procházka F. [ed]Černý a červený seznam cévnatých rostlin České republiky (stav v roce 2000). - AOPK ČR, Praha, Příroda: 18, 146 s.2001
Moravec J. et al.Rostlinná společenstva České republiky a jejich ohrožení, 2. vydání. - Severočeskou přírodou, Litoměřice, 206 s.1995
Demek J. [ed.]Zeměpisný lexikon ČSR, hory a nížiny. - Academia, Praha, 584 s.1987
Kolektiv autorůChráněná území ČR, sv. Ústecko, Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha, 280. str.1999
Neuhäuslová Z. et al.Mapa potenciální přirozené vegetace České republiky. - Academia, 341 str., 1 mapový list, Praha.2001
Chytrý M., Kučera T. et Kočí M.Katalog biotopů České republiky. - AOPK ČR, 307 str., Praha.2001
Mikyška R. et al.Geobotanická mapa ČSSR, 1:200 000. - ČSAV, Botanický ústav, Academia, Praha.1969
Jaroš P., Bejček V., Tejrovský V., Holuša J., Moravec P., Volf O. et Chobot K.Lokality soustavy Natura 200 v okresech Most a Teplice. - Zprávy a studie, Regionální muzeum Teplice, Teplice, 26: 113-132.2006
Jaroš P., Ondráček Č., Tejrovský V., Chobot K. et Čeřovský V.Lokality soustavy NATURA 2000 v okrese Chomutov. - dosud nepublikováno
 

Fotografie:

Poznámka: Zpracované souhrny doporučených opatření pro evropsky významné lokality naleznete na webových stránkách Ústředního seznamu ochrany přírody http://drusop.nature.cz/portal/

(c) 2006 Natura 2000 - Oficiální webové stránky soustavy Natura 2000 v České republice, všechna práva vyhrazena. Náměty, příspěvky a připomínky zasílejte na adresu natura2000@nature.cz. Redakce stránek využívá zpravodajství z databází ČTK, jejichž obsah je chráněn autorským zákonem. Přepis, šíření, či další zpřístupňování tohoto obsahu či jeho části veřejnosti, a to jakýmkoliv způsobem, je bez předchozího souhlasu AOPK ČR výslovně zakázáno. (c) 2006 - všechna práva vyhrazena. Materiály agentury AOPK ČR nesmí být dále publikovány, vysílány, přepisovány nebo redistribuovány. Správa a redakce stránek využívá redakční systém portálového rešení SuperServer firmy RAGTOOLS.