Homepage

CZ0310163 - Žofínský prales - Pivonické skály

Rozloha: 452.5807 ha
Navrhovaná kategorie ochrany:
Biogeografická oblast - vysvětlivky: kontinentální
Souřadnice středu: 14°41'43'' v.d., 48°39'43'' s.š.
Nadmořská výška: 740 - 910 m n. m.

Mapa:

Poloha:

Centrum rozsáhlého lesního komplexu ve střední části Novohradských hor, 2,5 až 5 km východně od obce Pohorská Ves a 15 km jihozápadně od Nových Hradů.  

Ekotop:

Základní charakteristika: Komplex smíšených květnatých a acidofilních bučin s reprezentativními ukázkami přírodních a přírodě blízkých porostů (ve smyslu vyhlášky č. 64/2011 Sb.), se zastoupením typických podmáčených smrčin a s početným souborem maloplošných lesních pramenišť. Na přirozené lesní porosty, zejména věkově a prostorově diferencovaná starší stadia, je vázána druhově pestrá avifauna a charakteristická a významná fauna bezobratlých, výjimečné je i zastoupení mechorostů, lišejníků nebo hub.
Geologie: Území je součástí centrálního moldanubického plutonu, který je zde převážně tvořen středně zrnitou porfyrickou biotitickou žulou weinsberského typu, ve vrcholových částech s drobnými intruzemi drobnozrnné biotitické žuly a žilného křemene. Nivy potoků jsou vyplněny deluviofluviálními hlinitopísčitými sedimenty, na mírných svazích jsou vyvinuty hlinitokamenité až balvanité deluviální svahové sedimenty, v nichž pramení četná prameniště.
Geomorfologie: Lokalita se nachází ve střední části poměrně členité Žofínské hornatiny (součást Novohradských hor).
Reliéf: Morfologicky poměrně výrazný hřbet Pivonických skal (933 m n. m.), Smrčiny (910 m n. m.) a Stříbrného vrchu (936 m n. m.) směru SZ-JV, členěný příčnými zaříznutými údolíčky převážně k severovýchodu stékajících levostranných přítoků Tisového potoka a Černé. Na hlavních vrcholech a hřbetu a na několika vedlejších hřbítcích jsou vyvinuty nízké mrazové sruby až tory, s navazujícími rozvlečenými balvanitými sutěmi v podvrcholových polohách. Celkové výškové rozpětí lokality: 735-936 m n. m.
Pedologie: Půdním pokryvem je převážně kambizem kyselá s přechody ke kambizemi dystrické, případně podzolu kambizemnímu na hřbetech a vrcholech a ke gleji organozemnímu až organozemi v nivách potoků a na prameništích.
Krajinná charakteristika: Mohutný zalesněný hřbet v převážně lesnaté střední části Novohradských hor, jež však pohledově přesto zaniká mezi o něco vyššími hřbety ležícími severně (Jelení hřbet, 960 m n. m.) i jižně (Myslivna, 1040 m n. m.). V lesnatém komplexu existují pouze dvě větší bezlesé enklávy - luční enkláva pod osadou Žofín v údolí Tisového potoka a Černé a enkláva tzv. Jitronických luk a Huťského rybníka na jižním okraji lokality. V pohledu od osady Žofín se vizuálně silně uplatňuje masiv Pivonických skal a Smrčiny s porosty přirozených bučin. Louky se využívají velmi extenzivně, v poslední době prakticky zůstávají bez využití, v lesních porostech mimo NPR Žofínský prales se hospodaří s maximálním využitím přirozené obnovy (genová základna).
 

Biota:

Ve vegetačním krytu jsou významně zastoupeny acidofilní bučiny (L5.4) as. Luzulo-Fagetum, ve vlhčích a spíše inverzních polohách také Calamagrostio villosae-Fagetum a na živinami bohatších a mírně vlhkých stanovištích jsou významnou zonální vegetací květnaté bučiny (L5.1) as. Dentario enneaphylli-Fagetum, regionální varianta s řeřišnicí trojlistou (Cardamine trifolia), často se však vyskytující v ochuzené podobě s dominantním bukovníkem kapraďovitým (Gymnocarpium dryopteris). Druhový soubor květnatých bučin je poměrně početný: řeřišnice trojlistá (Cardamine trifolia), kyčelnice cibulkonosná (Dentaria bulbifera), k. devítilistá (D. enneaphyllos), pitulník horský (Galeobdolon montanum), kostival hlíznatý (Symphytum tuberosum), plicník tmavý (Pulmonaria obscura), vraní oko čtyřlisté (Paris quadrifolia), samorostlík klasnatý (Actaea spicata), čarovník prostřední (Circaea × intermedia), žindava evropská (Sanicula europaea) aj. Acidofilní bučiny (L5.4) charakterizuje hojný výskyt metličky křivolaké (Avenella flexuosa), třtiny chloupkaté (Calamagrostis villosa), věsenky nachové (Prenanthes purpurea), biky lesní (Luzula sylvatica). Podél potoků a v okolí pramenišť jsou vyvinuté typické podmáčené smrčiny (L9.2B) as. Mastigobryo-Piceetum, Equiseto-Piceetum s druhy rodu Sphagnum, rohozcem trojlaločným (Bazzania trilobata), ploníkem obecným (Polytrichum commune). Na několika rozsáhlých prameništích s větší vrstvou humolitu jsou vyvinuty ne zcela typické rašelinné smrčiny (L9.2A) as. Sphagno-Piceetum. Významný je komplex početných relativně rozsáhlých plošných lesních pramenišť (R1.4), většinou s ukázkově vyvinutou vegetací as. Veronico montanae-Caricetum remotae. V pralesních porostech se vyskytují některé kriticky ohrožené druhy mechorostů (Anastrophyllum hellerianum, Dicranum viride, Harpanthus scutatus, Neckera pennata), výjimečná je i druhově bohatá mykoflóra (např. mozkovka rosolovitá - Ascotremella faginea, bolinka černohnědá - Camarops tubulina, ušíčko jedlové - Pseudoplectania vogesiaca, korálovec jedlový - Hericium flagellum, kotrč Němcův Sparassis nemecii). Mech dvouhrotec zelený (Dicranum viride) byl dosud zjištěn v jádru lokality v pralesní části NPR Žofínský prales, kde roste na několika desítkách kmenů listnatých stromů. Významná je fauna bezobratlých, např. plži závornatka křížatá (Clausilia cruciata) a vrásenka pomezní (Discus ruderatus), mnoho druhů půdní mikrofauny, brouci Pterostichus pumilio, Autalia longicornis, kornatec velký - Peltis grossum a roháček jedlový - Ceruchus chrysomelinus, motýli mol chorošový - Scardia boletella, Buvatina stroemella a různorožec černopásý - Fagivorina arenaria. Z významných druhů ptačí fauny zde žijí např. datlík tříprstý (Picoides tridactylus), kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum), jeřábek lesní (Bonasa bonasia), holub doupňák (Columba oenas), lejsek malý (Ficedula parva), do nedávna zde hnízdil čáp černý (Ciconia nigra). Z drobných savců je nejvýznamnější rejsek horský (Sorex alpinus).

 

Kvalita a význam:

Porosty květnatých bučin, acidofilních bučin a podmáčených smrčin jsou navzdory přírodním disturbancím posledních let (bořivé větry) nejlépe vyvinuté a zachované v rámci NPR Žofínský prales (cca 80 ha). Také mimo chráněné území se však dochovaly poměrně souvislé a kvalitní porosty, které jako celek představují jeden z nejcennějších komplexů přirozených bučin v Jihočeském kraji. Porosty pralesa mají z hlediska zachovalosti a vědecké hodnoty (chráněné od r. 1838) význam nejméně středoevropský. Zachovalost kyselých a květnatých bučin mimo prales je snížena v důsledku postupného těžebního rozpracovávání mýtních kmenovin a šíření některých expanzivních či invazních druhů (Calamagrostis epigejos, Digitalis purpurea) do příliš prosvětlených porostů a na paseky. Podmáčené smrčiny jsou soustředěny v pramenné oblasti Tisového potoka a v okolí některých jeho přítoků. Nejkvalitnější porosty se opět nacházejí v Žofínském pralese (SZ část), mimo NPR se zachovaly jen kulturní stejnověké porosty v minulosti uměle založené. Na rozdíl od bučin byly v důsledku nižší statické stability podmáčené smrčiny významně zasaženy větrnými smrštěmi (ničivé orkány v letech 2007 a 2008) a následnou kůrovcovou gradací. Podstatná část porostů se rozpadla a vzhledem k následným hospodářským opatřením se zde v současnosti na řadě míst nacházejí paseky s mladými smrkovými kulturami. V minulosti byla stanoviště podmáčených smrčin mimo prales také částečně odvodněna. Fragmenty rašelinných smrčin (vyvinuté pouze v pralese) jsou v této poloze uprostřed zonálního smíšeného lesa poměrně unikátním jevem. Velmi charakteristicky jsou vyvinuta společenstva plošných lesních pramenišť (helokrénů), zřejmě nejlépe v rámci jihočeského regionu. V NPR Žofínský prales byl v roce 2004 na několika desítkách stromů (především Fagus sylvatica, Acer pseudoplatanus) nalezen dvouhrotec zelený (Dicranum viride). Velikost dosud zjištěné populace je cca 18 dm2, ale lze předpokládat že skutečný výskyt bude mnohem větší.


 

Zranitelnost:

Porosty v rámci NPR nejsou v současné době ničím ohroženy. Přirozený vývoj pralesního porostu je zabezpečen mimo jiné i oplocením proti nežádoucímu tlaku jelení zvěře na přirozené zmlazení. Bučiny mimo chráněné území jsou částečně ohroženy těžebním rozpracováním a invazí třtiny křovištní (Calamagrostis epigejos) do bylinného patra. I při určitém tlaku jelení zvěře přirozené zmlazení buku poměrně úspěšně odrůstá. Podmáčené smrčiny jsou mimo NPR na části plochy negativně ovlivněny povrchovým odvodněním, i když druhové složení zůstává víceméně stejné. Dosud zjištěná populace mechu dvouhrotce zeleného (Dicranum viride) v Žofínském pralese je jednoznačně stabilní a dostatečně velká na to, aby byla považována za významnou a patrně i zdrojovou pro okolí. Druh zde roste na většině stromů v poměrně malých porostech, avšak to se zdá být v našich podmínkách jeho poměrně běžnou charakteristikou.  

Management:

L5.1, L5.4: Při obnově preferovat maloplošnou clonnou seč s maximálním využitím přirozené obnovy buku (případně jedle), okrajové části při přípravných sečích však příliš neprosvětlovat (expanze třtiny). Při obnově zachovat určitý minimální podíl vybraných starých stromů, významných z hlediska entomologického a ornitologického až do stadia úplného rozpadu. Přirozenou obnovu doplňovat dle potřeby dosadbou jedle a minimálním podílem javoru klenu. Obmýtí 130-140 let, obnovní doba 30-40 let. Porosty v současné národní přírodní rezervaci a některé přirozené a věkově diferencované porosty i mimo ni (např. na svazích Stříbrného vrchu) ponechat dlouhodobě přirozenému vývoji.
L9.2B: Při obnově preferovat podrostní způsob s dlouhou obnovní dobou (obmýtí 110-120 let, obnovní doba 40-50 let), v hloučcích, skupinách, případně pruhových násečích, s přirozenou obnovou smrku. Při dosadbách doplňovat malé procento jedle a případně i javoru klenu. Při výchově udržovat volný stupňovitý zápoj s hluboko zavětvenými korunami. Porosty v současné národní přírodní rezervaci ponechat dlouhodobě bez zásahu přirozenému vývoji.
Dvouhrotec zelený: Je nutné zachovat stávající ochranný režim a bezzásahový lesnický režim a neodklízení mrtvé dřevní hmoty.  

Možné střety zájmu:

Dají se očekávat mírné střety ve způsobu obhospodařování a obnovy lesních porostů mimo současnou NPR, zásadní konflikty v managementu lesních porostů však nejsou pravděpodobné.  

Stanoviště:

Stanoviště - přehled

Celková rozloha lokality:%ha: 452.5807
Z toho prioritních naturových biotopů: 0.261.1945
Z toho neprioritních naturových biotopů: 60.49273.7944
Z toho ostatních přírodních biotopů: 1.988.9814
Z toho X biotopů: 29.36132.8949
Z toho nereklasifikovaných biotopů: 0

Zobrazovaná data rozloh stanovišť a biotopů odpovídají informacím o stavu při vyhlášení lokality a jsou rovněž shodná s daty zasílanými Evropské komisi formou standardního datového formuláře.
Aktuální data je možné získat na AOPK ČR (pavla.trachtova@nature.cz)

Naturové biotopy:

Stanoviště/BiotopRozloha (ha)Podíl (%)R/Z/GPředmět ochrany
3260Nížinné až horské vodní toky s vegetací svazů Ranunculion fluitantis a Callitricho-Batrachion 0.67320.14C/A/-Ne
V4A Makrofytní vegetace vodních toků - porosty aktuálně přítomných vodních makrofyt0.67320.14C/A/-
6230Druhově bohaté smilkové louky na silikátových podložích v horských oblastech (a v kontinentální Evropě v podhorských oblastech) 0.50770.11C/B/-Ne
T2.3B Podhorské až horské smilkové trávníky bez jalovce0.50770.11C/B/-
6520Horské sečené louky 1.2010.26C/B/-Ne
T1.2 Horské trojštětové louky1.20100.26C/B/-
7140Přechodová rašeliniště a třasoviště 0.3220.07C/A/-Ne
R2.2 Nevápnitá mechová slatiniště0.07690.01C/B/-
R2.3 Přechodová rašeliniště0.24510.05C/A/-
8220Chasmofytická vegetace silikátových skalnatých svahů 0.06420.01D/B/-Ne
S1.2 Štěrbinová vegetace silikátových skal a drolin0.06420.01D/B/-
9110Bučiny asociace Luzulo-Fagetum 119.244426.34B/B/BAno
L5.4 Acidofilní bučiny
Management: Při obnově preferovat maloplošnou clonnou seč s maximálním využitím přirozené obnovy buku (případně jedle), okrajové části při přípravných sečích však příliš neprosvětlovat (expanze třtiny). Při obnově zachovat určitý minimální podíl vybraných starých stromů, významných z hlediska entomologického a ornitologického až do stadia úplného rozpadu. Přirozenou obnovu doplňovat dle potřeby dosadbou jedle a minimálním podílem javoru klenu. Obmýtí 130-140 let, obnovní doba 30-40 let. Porosty v současné národní přírodní rezervaci a některé přirozené a věkově diferencované porosty i mimo ni (např. na svazích Stříbrného vrchu) ponechat dlouhodobě přirozenému vývoji.
119.244426.34B/B/B
9130Bučiny asociace Asperulo-Fagetum 117.945926.06A/A/AAno
L5.1 Květnaté bučiny
Management: Při obnově preferovat maloplošnou clonnou seč s maximálním využitím přirozené obnovy buku (případně jedle). Při obnově zachovat určitý minimální podíl vybraných starých stromů, významných z hlediska entomologického a ornitologického až do stadia úplného rozpadu dřevní hmoty. Přirozenou obnovu doplňovat dle potřeby dosadbou jedle, javoru klenu a jilmu horského. Obmýtí 130-140 let, obnovní doba 30-40 let. Porosty v současné národní přírodní rezervaci a některé přirozené a věkově diferencované porosty i mimo ni (porosty na severních svazích Stříbrného vrchu a Pivonických skal) ponechat dlouhodobě přirozenému vývoji.
117.945926.06A/A/A
91D0Rašelinný les 0.68680.15B/A/-Ne
L9.2A Rašelinné smrčiny0.68680.15B/A/-
9410Acidofilní smrčiny (Vaccinio-Piceetea) 34.34377.58B/B/AAno
L9.2B Podmáčené smrčiny34.34377.58B/B/A

Ostatní přírodní biotopy

BiotopRozloha (ha)Podíl(%)R/Z
M1.7 Vegetace vysokých ostřic0.09460.02B/B
R1.4 Lesní prameniště bez tvorby pěnovců7.78711.72A/A
T1.5 Vlhké pcháčové louky0.72530.16C/B
V4B Makrofytní vegetace vodních toků - stanoviště s potenciálním výskytem makrofyt nebo se zjevně přirozeným či přírodě blízkým charakterem koryta0.37440.08C/A

Biotopy řady X

BiotopRozloha (ha)Podíl (%)
X3 Extenzivně obhospodařovaná pole0.36790.08
X6 Antropogenní plochy se sporadickou vegetací mimo sídla0.56430.12
X9A Lesní kultury s nepůvodními jehličnatými dřevinami127.798928.23
X10 Paseky s podrostem původního lesa0.93440.20
X11 Paseky s nitrofilní vegetací2.19920.48
X12 Nálety pionýrských dřevin1.03020.22
 

Druhy - Rostliny:

Stálá populace Zastavující se Zimující Hnízdící
Podíl populace Zachovalost Izolace Celkové hodnocení
dvouhrotec zelenýP
Dicranum virideAACA
 

Druhy - Živočichové:

Nejsou předmětem ochrany.  

Kraje a katastrální území:

Kraj Jihočeský kraj:

Pivonice u Pohorské Vsi  

Prameny:

Albrecht J.W0070 (Žofínský prales-Pivonické skály - část Žofínský prales, reklasifikace) – Závěrečná zpráva z mapování Natura 2000, depon. in AOPK ČR, Praha, České Budějovice.2003
Albrechtová A.W0070 (Žofínský prales-Pivonické skály - část Pivonické skály) – Závěrečná zpráva z mapování Natura 2000, depon. in AOPK ČR, Praha, České Budějovice.2002
Albrecht J. a kol.Českobudějovicko. In: Mackovčin P., Sedláček M. (eds.): Chráněná území ČR, svazek VIII. - AOPK ČR a EkoCentrum Brno, Praha, 806 str.2003
Beran M., Papoušek T.Makromycety NPR Žofínský prales (zpráva o výsledcích inventarizačního průzkumu prováděného v letech 1991-1995). - Ms., 14 str., depon. in AOPK ČR Praha a Č. Budějovice.1996
Boháč J.Inventarizační průzkum epigeických brouků národní přírodní rezervace Žofínský prales. - Ms., 41 str., depon. in AOPK ČR Praha a Č. Budějovice.1997
Burger P., Kloubec B.Ornitologický inventarizační průzkum státní přírodní rezervace Žofínský prales. - Ms., 36 str., 7 str. mapové přílohy, depon. in AOPK ČR Praha a Č. Budějovice.1991
Burger P., Kloubec B.Struktura hnízdního společenstva ptáků Žofínského pralesa. - Sylvia, 30: 12-21, Praha.1994
Jaroš J. Spitzer K.Biodiverzita motýlů (Lepidoptera) NPR Žofínský prales. - In: Papáček M. (ed.): Biodiverzita a přírodní podmínky Novohradských hor. Sbor. příspěvků z konference. JU a EntÚ AV ČR, 169-170, České Budějovice.2002
Máca J.Inventarizační průzkum národní přírodní rezervace Žofínský prales (okres Český Krumlov). Entomologie: brouci a dvoukřídlí. - Ms., 8 str., depon. in AOPK ČR Praha a Č. Budějovice.1998
Průša E.Vývoj stromového patra Žofínského pralesa za období 1975 - 1987. 32 str. + 43 str. mapové přílohy, Lesprojekt, Brandýs n. L.1990
Průša E.Die Bohmischen und Mahrischen Urwalder, ihre Struktur und Oekologie. In: Vegetace ČSSR, A 15, 577 str., Academia, Praha.1985
Průša E., Vokoun J.Lesní společenstva a stromové patro Žofínského pralesa. - Lesnictví, 30: 1029-1048, Praha.1984
Rusek J.Collembolla Žofínského pralesa a jejich biodiverzita. - In: Papáček M. (ed.): Biodiverzita a přírodní podmínky Novohradských hor. Sbor. příspěvků z konference. JU a EntÚ AV ČR, 163-167, České Budějovice.2002
Vacínová I.Epixylická společenstva mechorostů NPR Žofínský prales v Novohradských horách. - Příroda, 14: 33-50, Praha.1999
Kučera J.Inventarizační průzkum NPR Žofínský prales v oboru bryologie. - Ms., 8 s., 2 mapy (depon. in: AOPK ČR Praha a Č. Budějovice).2004
Lepší M., Boublík K., Lepší P.Inventarizační průzkum NPR Žofínský prales z oboru botanika. - Ms., 16 s., 7 tab., 6 foto, 12 map. [depon in: AOPK ČR Praha a Č. Budějovice].2005
Kučera J.Monitoring mechu Dicranum viride v NPR Žofínský prales, NPP Hojná voda, NPP Terčino údolí a PR Libochovka. - Ms., 16 pp. (Depon. in: AOPK ČR, Praha).2004
 

Fotografie:

Poznámka: Zpracované souhrny doporučených opatření pro evropsky významné lokality naleznete na webových stránkách Ústředního seznamu ochrany přírody http://drusop.nature.cz/portal/

(c) 2006 Natura 2000 - Oficiální webové stránky soustavy Natura 2000 v České republice, všechna práva vyhrazena. Náměty, příspěvky a připomínky zasílejte na adresu natura2000@nature.cz. Redakce stránek využívá zpravodajství z databází ČTK, jejichž obsah je chráněn autorským zákonem. Přepis, šíření, či další zpřístupňování tohoto obsahu či jeho části veřejnosti, a to jakýmkoliv způsobem, je bez předchozího souhlasu AOPK ČR výslovně zakázáno. (c) 2006 - všechna práva vyhrazena. Materiály agentury AOPK ČR nesmí být dále publikovány, vysílány, přepisovány nebo redistribuovány. Správa a redakce stránek využívá redakční systém portálového rešení SuperServer firmy RAGTOOLS.