Homepage

CZ0214017 - Karlštejn - Koda

Rozloha: 2658.0247 ha
Navrhovaná kategorie ochrany:
Biogeografická oblast - vysvětlivky: kontinentální
Souřadnice středu: 14°8'44'' v.d., 49°57'25'' s.š.
Nadmořská výška: 200 - 467 m n. m.

Mapa:

Poloha:

Rozsáhlé jádrové území Českého krasu protékané řekou Berounkou, zahrnující stávající národní přírodní rezervace Karlštejn a Koda a přírodní rezervaci Tetínské skály. Územi lokality je zhruba ohraničeno obcemi Beroun, Tobolka, Hlásná Třebaň, Mořina, Bubovice, Loděnice, Vráž u Berouna.  

Ekotop:

Geologie: Nejstaršími vyskytujícími se horninami jsou svrchnoordovické břidlice a pískovce, které vystupují v severní části území. Zásadní význam mají ale až mladší silurské a zejména devonské sedimenty usazené v sv.-jz. orientované Pražské pánvi. Silur je na spodu vrstevního sledu reprezentován tmavými, poměrně kyselými břidlicemi, které se ukládaly na neklidném dně za doprovodu bazického oceánického vulkanismu. Právě na vrcholcích podmořských sopek docházelo k první významnější tvorbě vápenců, která směrem do nadložního devonu postupně převládla. Konec devonské sedimentace završil hlavní etapu vývoje, odchod moře indikují písčité sedimenty uchované na velkých plochách ve středech podélných synklinál. Moře se opět vrátilo až ve svrchní křídě a zanechalo po sobě jen skryté stopy v krasových výplních. Ve třetihorách došlo k výraznému zarovnání povrchu celého území, zbytky tehdejšího reliéfu prozrazují říční písčité, podružně jílovité sedimenty roztroušené v malých ostrůvcích na temenech kopců. Z třetihor rovněž pocházejí pestré odvápněné výplně krasových dutin odkryté v mnohých lomech. Dnešní charakteristická tvář se vyvinula až v nejmladší geologické minulosti. Řeka Berounka se svými přítoky rozčlenila původní parovinu, odkryla mohutné výchozy vápenců a zanechala po sobě v několika úrovních štěrkové terasy, na kterých se vzácně dochovaly naváté spraše. V kvartéru se díky snížení erozní báze dotvořila jeskynní síť, vznikající postupně v několika fázích zřejmě už od svrchní křídy. Během holocénu vznikaly úpatní sutě, pěnovcové polohy a nivní sedimenty. Území má mezinárodní význam pro geologické poznání spočívající v dokonalém biochronostratigrafickém zpracování odkryvů. To vedlo k ustanovení mezinárodního parastratotypu hranice silur-devon na Budňanské skále v Karlštejně. V území je několik dalších neméně významných geologických odkryvů, které slouží jako podklad ke stratigrafickému členění staršího paleozoika ve světě. Geomorfologie: Přírodní komplex je součástí Hořovické pahorkatiny, nejnižší bod území leží na Berounce ve výšce přibližně 210 m n. m., nejvyšší výšky dosahuje Tobolský vrch – 467m n. m. Reliéf: Území má charakter staré terciérní paroviny, do které se během kvartéru zahloubily kaňony Berounky a jejích přítoků. Významná jsou údolí Kačáku, Bubovického a Budňanského potoka, na levém břehu Berounky vznikly na vývěrech krasových vod, unikátní krátké rokle s tvorbou pěnovců – Císařská a Kodská. Potoční síť je jen slabě vyvinuta, díky předpokládanému podzemnímu odvodňování krasovými dutinami, jediný větší tok mimo Berounku – Loděnický potok (zvaný Kačák) sbírá své vody mimo krasové území, jeho meandrovitý tok napříč geologickými strukturami je vysvětlitelný epigenezí, pomalým zahlubováním v měkkých, zřejmě křídových nadložních sedimentech, které byly následně erodovány. Pedologie: Převládajícím půdním typem na vápencích jsou rendziny a pararendziny, na prudkých jižních srázech se vyvinuly mělké karbonátové litozemě. Na plošších tvarech reliéfu se vyskytují pro Český kras typické mocné reliktní odvápněné půdy, dříve označované jako terra fusca. Krajinná charakteristika: Území tvoří stará krasová plošina rozdělená na dvě části – karlštejnskou a kodskou – hlubokým skalnatým kaňonem řeky Berounky a dále rozčleněná jejími přítoky. Území je převážně porostlé listnatými lesy využívanými od středověku, se skalními výchozy v kaňonu Berounky, podél Loděnického potoka, v Kodské a Císařské rokli a lokálně nad dalšími potoky. Na temenech kopců jsou vzácně dochovány závrty a v minulosti byly známy jen nemnohé krátké jeskyně a krasové prameny. Větší poznání krasu umožnila až lomová činnost, byly objeveny větší jeskyně (Arnoldka, lom Chlum u Srbska) a odkryty staré krasové dutiny vyplněné třetihorními pestrými zvětralinami, které dokládají tehdejší mohutné krasovění. Údolní fenomén se projevuje jednak v kaňonu Berounky, jednak možná ještě typičtěji v bočních údolích. Ukázkově jsou vyvinuty vysoké skalní stěny, chladné patní sutě a suché skalní hrany. Těžba vápence pevně patří od hluboké minulosti k Českému krasu. Staré kutací práce často už nejsou chápány jako rušivé jizvy v krajině, ale naopak jako faktor zvyšující stanovištní pestrost. Dobýváním vápence v prostoru Amerik u Karlštejna vznikly unikátní jámové lomy a podzemní prostory, které v zimně hostí bohaté populace netopýrů.  

Biota:

Typy přírodních stanovišť: Potenciálním a také dominujícím společenstvem jsou hercynské dubohabřiny (Melampyro nemorosi-Carpinetum). Ve stromovém patře porostů silně převažuje dub zimní (Quercus petraea), habr obecný (Carpinus betulus) a lípa malolistá (Tilia cordata). Zastoupení těchto dřevin, zejména pak habru, bylo pozitivně ovlivněno dlouhodobě uplatňovaným výmladkovým hospodařením. Společenstva této asociace na plošinách s hlubší půdou vzácně přecházejí do porostů bazifilních středoevropských teplomilných mochnových doubrav (Potentillo albae-Quercetum). Na severně exponovaných svazích se objevují fragmenty velice cenných vápnomilných bučin (Cephalanthero-Fagetum). Maloplošně, avšak velmi reprezentativně jsou vyvinuty suťové lesy osidlující balvanité rozpady pod skalními výchozy. Dubohabřiny v exponovanějších polohách zejména jižních svahů přecházejí do porostů perialpidských bazifilních teplomilných neboli šipákových doubrav. V údolních polohách podél potoků rostou jasanovo-olšové luhy s převažujícím jasanem, místy s olší a vrbami. Poněkud jinak se lesní společenstva vyvíjejí na kyselých devonských pískovcích, dubohabřiny se vyskytují v ochuzené formě a na temenech svahů mohou dokonce přecházet v druhově chudé suché acidofilní doubravy. Naopak velice kvalitní porosty acidofilních teplomilných dobrav se dochovaly na jižních svazích. Mezi nejcennější biotopy patří primárně bezlesé, ekologicky extrémní partie skalních stepí s ojedinělými bizarně pokřivenými jedinci dubu pyřitého (Quercus pubescens) nebo dubu zimního (Q. petraea). Skalní stepi jsou v závislosti na expozici a svažitosti pestrou mozaikou xerotermních společenstev. Dominují úzkolisté suché trávníky s kostřavou walliskou (Festuca valesiaca), ostřicí nízkou (Carex humilis) a kavyly, které na mělčí půdě zastupuje skalní vegetace. Ostrůvkovitě se vyskytují společenstva bazifilních sukulentů a efemér s netřeskem výběžkatým (Jovibarba globifera), nízké xerofilní křoviny se skalníkem a na prudkých stinných svazích se dochovaly vzácné reliktní pěchavové trávníky. Okraje šipákových doubrav na kontaktu se skalními stepmi porůstají suché bylinné lemy. Spíše zastíněné skály vyhledává štěrbinová vegetace vápnitých skal a sutí, velmi vzácné jsou pohyblivé sutě. Specifickým biotopem jsou lesní pěnovcová prameniště zvláště pěkně vyvinutá v Císařské a Kodské rokli. Plochy primárního bezlesí doplňuje nelesní vegetace méně extrémních poloh. Mírné svahy všech expozic, často na místech bývalých lad, osídlily širokolisté suché trávníky s dominantním sveřem vzpřímeným (Bromus erectus), jejichž iniciálním stádiem se zdá být chudá vegetace řazená k úzkolistým suchým trávníkům - Fragario-Festucetum rupicolae. V nivách a na mírných nejižních svazích rostou ovsíkové louky, které jsou na vlhčích místech střídány degradovanými psárkovými loukami. Vlhkomilná a vodní společenstva jsou vázána prakticky jen na tok Berounky, její břehy porůstají říční rákosiny, výše rostou vrbové křoviny náplavů a v neudržovaných úzkých částech nivy se ojediněle šíří iniciální měkké luhy se stromovitými vrbami. Přímo v korytu řeky se periodicky po povodních utvářejí říční štěrkové a bahnité náplavy. V řece Berounce se vytváří makrofytní vegetace vodních toků se svazy Ranunculion fluitantis a Callitricho - Batrachion. Druhy: Včelník rakouský (Dracocephalum austriacum) se vyskytuje na stanovištích primárního bezlesí – na prudkých svazích v mozaice skalní vegetace s kostřavou sivou, vegetace vápnitých skalních štěrbin a úzkolistých suchých trávníků a rozvolněných perialpidských bazifilních teplomilných doubravách. Zvonovec liliolistý (Adenophora liliifolia) není primárně vázán na specifický přírodní biotop, vždy se ale jedná o dříve uměle odlesněná stanoviště. V současné době roste na okrajích dubohabrových lesů, na světlinách lesů podél cest a na zalesněných pasekách. Netopýr černý (Barbastella barbastellus) a netopýr velký (Myotis myotis) jsou vázány na jeskyně a štoly. Přástevník kostivalový (Callimorpha quadripunctaria): Biotopy jeho výskytu zahrnují vegetaci skalních štěrbin, aluviální psárkové louky, úzkolisté i širokolisté trávníky až po rozvolněné kostřavové a pěchavové skalní trávníky v mozaice s vysokými mezofilními a xerofilním i nízkými xerofilními, černýšovými dubohabřinami a rozvolněné teplomilné doubravy. Roháč obecný (Lucanus cervus): vyžaduje staré listnaté lesní porosty, které sahají od suťových lesů, přes okroticové vápnomilné bučiny, černýšové dubohabřiny, kyselé a mochnov doubravy až po hrachorové šipákové teplomilné doubravy.  

Kvalita a význam:

Lokalita Karlštejn-Koda je nejvýznamnější lokalitou v České republice pro následující typy přírodních stanovišť: 6110, 6190, 9150, 91H0. Obecně mají typy přírodních stanovišť v lokalitě Karlštejn-Koda význam díky své relativní plošné velikosti v rámci České republiky, která je podmíněna i značnou rozlohou lokality. Kontinentální opadavé křoviny se vyskytují v podobě malých plošek na skalních výchozech především podél Berounky a jejích přítoků – Loděnického a Budňanského potoka. Celkovou rozlohou stanoviště se toto území řadí ke čtyřem nejvýznamnějším pro kontinentální opadavé křoviny v ČR. Vápnité nebo bazické skalní trávníky mají obdobný výskyt jako kontinentální opadavé křoviny na skalních výchozech především podél Berounky a jejích přítoků – Loděnického a Bubovického potoka (Velká hora), méně již Budňanského potoka, v Kodské a Císařské rokli - kde mnohdy tvoří společnou mozaiku. Dále vyskytují na „stepích“ na kopci Doutnáči a na Lištině. Lokalita Karlštejn-Koda je absolutně nejvýznamnější lokalitou v ČR pro vápnité nebo bazické skalní trávníky. Panonské skalní trávníky mají opět obdobný výskyt jako vápnité a bazické skalní trávníky na skalních výchozech především podél Berounky a jejích přítoků – zvláště kolem Loděnického potoka a Bubovického potoka, kde skoro vždy tvoří společnou mozaiku. Velké plochy jsou kromě toho v lomu na Chlumu a v lomu Paraple. Lokalita Karlštejn-Koda je pro vápnité nebo panonské skalní trávníky opět absolutně nejvýznamnější lokalitou v ČR. Polopřirozené suché trávníky a facie křovin na vápnitých podložích se v zásadě vyskytují na všech místech jako všechny předchozí stanoviště na skalních výchozech, kde tvoří mozaiku se všemi třemi dříve uvedenými. Navíc se vyskytují na Kněží hoře, Na Placích, mezi Lištinou a Lišticí a na Šanově koutě – jako pozůstatky bývalých pastvin. Pro polopřirozené suché trávníky a facie křovin na vápnitých podložích představuje Karlštejn-Koda významnou lokalitu minimálně středočeského významu. Petrifikující prameny s tvorbou pěnovců se tvoří především v Kodské a Císařské rokli a na několika málo místech na lesních potocích. Mají minimálně středočeský význam. Chasmofytická vegetace vápnitých skalnatých svahů je rozšířena především v údolí Berounky na Tetínských skalách, Loděnického potoka v okolí Svatého Jana pod Skalou, v údolí Bubovického potoka v okolí vodopádů, kolem lomu Alkazar u Berounky a v lomech u Malé Ameriky. Částečně tvoří mozaiku s panonskými skalními trávníky. Z hlediska výskytu chasmofytické vegetace vápnitých skalnatých svahů je Karlštejn-Koda třetí nejvýznamnější lokalita v ČR. Jeskyně nepřístupné veřejnosti – Karlštejn-Koda patří mezi nejvýznamnější v České republice. Středoevropské vápencové bučiny pokrývají severozápadní až severovýchodní svahy ve čtyřech víceméně oddělených sublokalitách. Rozlohou středoevropských vápencových bučin je Karlštejn-Koda jednoznačně nejvýznamnější v ČR. Dubohabřiny patří mezi plošně nejrozšířenější stanoviště v lokalitě Karlštejn-Koda – pokrývá téměř polovinu její rozlohy a jsou rozšířeny v zásadě rovnoměrně po celém území lokality. Dubohabřiny rostou na široké škále ekotopů vhodných pro růst lesa – od mírně vlhkých severních svahů přes plošiny až po mírně ukloněné jižní svahy. Bohatost bylinného patra je pak úměrná zásobení vodou a živinami. Rozlohou dubohabřin patří Karlštejn-Koda mezi pět nejvýznamnějších lokalit v ČR. Suťové lesy - z hlediska rozlohy suťových lesů patří Karlštejn-Koda mezi deset nejvýznamnějších lokalit v ČR. Panonské šipákové doubravy se vyskytují na jižních svazích až plošinách téměř na celém území lokality Karlštejn-Koda. Rozlohou panonských šipákových doubrav je Karlštejn-Koda vůbec nejvýznamnější lokalitou v ČR. Eurosibiřské stepní doubravy se vyskytují roztroušeně, většinou s průměrnou reprezentativností. Rozlohou eurosibiřských stepních doubrav patří Karlštejn-Koda mezi 15 nejvýznamnějších lokalit v ČR. Včelník rakouský se v České republice vyskytuje téměř výhradně v Českém krasu, z toho se v lokalitě Karlštejn-Kodě vyskytuje absolutní většina populací i jedinců. Karlštejn-Koda je tak absolutně nejvýznamnějším územím pro včelník rakouský v rámci ČR. Populace zvonovce liliolistého se vyskytují pouze na třech lokalitách v ČR, jedná se tedy o velmi vzácný druh. V lokalitě Karlštejn-Koda jsou populace sice nejslabší, ale vzhledem ke vzácnosti druhu je význam lokality velký. Pro netopýra černého a netopýra velkého představuje lokalita jednu z nejvýznamnějších území v ČR. Lokalita Karlštejn-Koda představuje klasické území mnoha terénních přírodovědných oborů (mykologie, entomologie, geobotanika aj.) i významnou archeologickou lokalitu.  

Zranitelnost:

Díky lesnímu hospodaření byly v minulosti na zhruba 5 % území listnatých lesů nebo bývalých pastvin a jiném bezlesí jehličnaté pdřeviny - smrk, modřín a borovice černá. V současné době se tyto porosty přeměňují na přírodě bližší. Podle historických dokladů se teoreticky na většině plochy současných hercynských dubohabřin vyskytovaly květnaté a vápnomilné bučiny. Podíl habru byl od středověku zvyšován pařezinovým hospodařením. Na několika málo plochách se v současné době zvažuje o obnově pařezinového hospodaření za účelem zvýšení diverzity bylinného patra a zachování druhů rostlin a hmyzu. V posledních 30-ti letech dochází k expanzi jasanu ztepilého v lesních porostech (hercynských dubohabřinách, perialpidských bazifilních teplomilných doubravách) a širokolistých suchých trávnících. Netýkavka malokvětá (Impatiens parviflora) zdomácněla na velké ploše hercynských dubohabřin, způsobuje ochuzení bylinného patra. netýkavka žláznatá (Impatiens glandulifera) se šíří v břehových porostech podél Berounky. Zlatobýl kanadský (Solidago canadensis) se šíří na úhory a mezofilní louky a způsobuje opět vážné ochuzení biodiverzity. Akát invaduje pouze vzácně v oblasti Kodské stěny a u Berounky na Prostřední hoře a Plešivci.
Z problémových druhů zvěře, které nadměrným okusem mohou narušit přirozené procesy obnovy lesa je v honitbách chována pouze srnčí zvěř. Významná může být ovšem také přítomnost zajíce, který sice je přirozeně regulován přítomnými predátory, hlavně liškou, ale je zároveň předmětem chovu, včetně toho, že jeho oponenti mohou být intenzivně loveni.
Mezofilní ovsíkové louky, širokolisté a úzkolisté trávníky a skalní vegetace s kostřavou sivou jsou ohroženy absencí aktivní péče (pastva a sečení), zarůstají místně křovinami a ovsíkem vyvýšeným (na kartě vlivy jako 971 - kompetice). Zpočátku do určité míry tato sukcese ovšem přispívá k biodiverzitě hmyzu a ptáků, ale časem vzniknou monotónní křovinné porosty směřující k lesu. Vícero lokalit bylo zhruba v polovině 20. století roztroušeně až shlukovitě osázeno směsí borovice černé (Pinus nigra) (na kartě Druhy/Vlivy jako 162 - Umělé zalesňování), pod výsadbou degradují širokolisté a úzkolisté suché trávníky. Od roku 2004 se plánuje zavedení pastvy.
Lomy postupně opuštěné v období od 19. století do 60. let 20. století při své menší rozloze přispívají k biodiverzitě biotopů - při ponechání samovolnému vývoji umožňují uchycení a šíření rostlin a živočichů ranných sukcesních fází a slouží jako zimoviště netopýrů.

Rozptýlené osídlení - chaty - způsobuje škody sešlapem, eutrofizací a šířením domovního odpadu. Obce Srbsko, Hostim, Tetín mají pouze částečně provedenou veřejnou kanalizaci, dochází k eutrofizaci splašky. Zhruba na polovině plochy území dochází ke škodám pěší a cyklistickou turistikou mimo cesty, oblast je vyhlášeným cílem divokého kempování, dochází k sešlapu a šíření domovního odpadu. Občasné povodně na Berounce vytvářejí podmínky pro renaturalizaci břehových porostů a vytvářejí zcela unikátní stanoviště - hlinité a štěrkové náplavy.

Včelník rakouský (Dracocephalum austriacum): možné ohrožení populace spočívá zejména v zarůstání a zastiňování lokality šířícími se dřevinami (skalník celokrajný - Cotoneaster integerrimus aj.) a v nízké schopnosti obnovy ze semen. V případě extrémních výkyvů počasí (hlavně sucho) může dojít ke snížení vitality.

Zvonovec liliovitý (Adenophora liliifolia) byl v Českém krasu zřejmě historicky vázán na stinné, mírně vlhké světliny a lesní lemy. Zřejmě přirozeně migroval po vhodných stanovištích vzniklých periodickým klučením pařezin. Jde o dlouhověkou rostlinu, která je schopna přežívat v zástinu ve sterilním stavu a čekat na vhodnější podmínky, pokud nastanou, je schopna díky veliké plodnosti během několika málo let zmnohonásobit své počty na stanovišti. Většina současných lokalit je pozůstatkem silnějších populací na pasekách a lemech bývalých jehličnatých kultur, které byly vykáceny a na jejich místo vysázeny listnáče. Na svých lokalitách je zvonovec ohrožen především konzervativním lesním managementem, zástinem, méně okusem zvěří.

Netopýr černý (Barbastella barbastellus) a netopýr velký(Myotis myotis): Vysoká návštěvnost zimovišť, zejména štol, neinformovanou veřejností, způsobuje rušení zimujících netopýrů. Velmi negativní vliv má především rozdělávání ohně před, nebo přímo v podzemních prostorách. Negativní dopad na kvantitu zimujících netopýrů může mít i špatné uzavírání vchodů do zimoviště, při kterém může dojít ke změně mikroklimatu jeskyně nebo štoly.

Přástevník kostivalový (Callimorpha quadripunctaria): skalní lesostepi jsou místně ohroženy zarůstáním a absencí aktivní péče.

Roháč obecný (Lucanus cervus): lokální ohrožení odstraňováním odumírajících stromů a mrtvého dřeva.  

Management:

Druhy přílohy II směrnice o stanovištích:
Včelník rakouský (Dracocephalum austriacum) - na většině lokalit je nutné odstraňování náletu různých dřevin (hlavně jasan (Fraxinus excelsior), svída krvavá (Cornus sanguinea) aj.), na zastíněných lokalitách v blízkosti lesa je třeba občasně prořezat lesní porosty. Na vybraných lokalitách druhu je možné pokračovat v posilování populací vysazováním napěstovaných jedinců. Na lokalitě Vanovické skály je třeba vyhlásit maloplošné chráněné území. Není žádoucí zvýšování návštěvnosti a zpřístupňování lokalit včelníku, naopak je třeba posílit osvětu a informovat návštěvníky lokality Karlštejn-Koda o tom, že návštěva míst nepřístupných veřejnosti by mohla květenu poškodit. Na velmi exponovaných lokalitách je v době květu a tvorby semen třeba zvýšeného dohledu.
Zvonovec liliolistý (Adenophora liliifolia) - druh byl již v dřívějších dobách na svých lokalitách ohrazován proti okusu zvěří, byly vysekávány okolní dřeviny a bylinný kryt. Periodicky docházelo k výsevům semen, či výsadbám vypěstovaných sazenic. V současnosti je připravován záchranný program pod patronátem Pražské botanické zahrady, ve které jsou místní populace zvonovce udržovány v kulturách. Dvě ze současných mikrolokalit jsou ohrazeny oplocenkou proti okusu zvěří, na nejbohatší lokalitě je pravidelně v červnu či červenci s ohledem na rostliny odstraňována okolní biomasa. Periodicky je potřeba prosvětlovat okolní porosty, aby bylo dosaženo optimálního oslunění. Je třeba provádět podrobný monitoring, zaměřený na sledování dynamiky populace v závislosti na prováděných ochranných opatřeních.

Netopýr černý (Barbastella barbastellus), n. velký (Myotis myotis) - uzavření vchodů do zimovišť vhodným způsobem.

Přástevník kostivalový (Callimorpha quadripunctaria) - na mnoha plochách, celkově asi 4% lokality, se trvale provádí šetrný management (kosení travin a prořezávání náletových dřevin), vždy s ponecháním různých sukcesních i fenologických fází - zachovávání lemů a nepokosených pásů. Prořezávání náletových dřevin je popsáno na kartě Vlivy jako Ostatní zemědělské a lesnické aktivity. Plánované zavedení pastvy. Plánované zavedení pařezinového hospodaření na malé části plochy dubohabřin (L3.1) s ponecháváním výstavků.

Roháč obecný (Lucanus cervus) - v listnatých lesích je potřeba ponechávat staré stromy včetně stromů mrtvých a umírajících. Vyhlášena bezzásahová zóna na ploše 5% v NPR Karlštejn na kopci Doutnáči s cílem ponechání stromů k přirozenému rozpadu (uvedeno na kartě Vlivy jako Modifikace pěstebních postupů).

Lesní porosty - šetrné lesní hospodaření, přeměna porostů borovice černé, akátu, smrku ztepilého dřevinami přirozené dřevinné skladby.

Úzkolisté a širokolisté suché trávníky - pravidelné sečení 1 x ročně, případně jednorázová pastva.

Ovsíkové louky - pravidelné kosení 2x ročně.

Skalní vegetace s kostřavou sivou, pěchavové trávníky - odstraňování náletu.  

Možné střety zájmu:

Neuvedeno  

Stanoviště:

Stanoviště - přehled

Celková rozloha lokality:%ha: 2658.0247
Z toho prioritních naturových biotopů: 19.54519.5733
Z toho neprioritních naturových biotopů: 54.781456.2714
Z toho ostatních přírodních biotopů: 5.86156.0077
Z toho X biotopů: 15.94423.8275
Z toho nereklasifikovaných biotopů: 0

Zobrazovaná data rozloh stanovišť a biotopů odpovídají informacím o stavu při vyhlášení lokality a jsou rovněž shodná s daty zasílanými Evropské komisi formou standardního datového formuláře.
Aktuální data je možné získat na AOPK ČR (pavla.trachtova@nature.cz)

Naturové biotopy:

Stanoviště/BiotopRozloha (ha)Podíl (%)R/Z/GPředmět ochrany
3150Přirozené eutrofní vodní nádrže s vegetací typu Magnopotamion nebo Hydrocharition 9.53630.35B/B/-Ne
V1F Makrofytní vegetace přirozeně eutrofních a mezotrofních stojatých vod - ostatní porosty9.53630.35B/B/-
3260Nížinné až horské vodní toky s vegetací svazů Ranunculion fluitantis a Callitricho-Batrachion 3.59470.13C/B/AAno
V4A Makrofytní vegetace vodních toků - porosty aktuálně přítomných vodních makrofyt3.59470.13C/B/A
3270Bahnité břehy řek s vegetací svazů Chenopodion rubri p.p. a Bidention p.p. 0.49480.01C/C/CAno
M6 Bahnité říční náplavy0.49480.01C/C/C
40A0Kontinentální opadavé křoviny 1.75780.06A/A/AAno
K4A Nízké xerofilní křoviny - porosty se skalníky (Cotoneaster spp.)1.75780.06A/A/A
5130Formace jalovce obecného (Juniperus communis) na vřesovištích nebo vápnitých trávnících 6.25680.23B/B/BAno
T3.4B Širokolisté suché trávníky bez význačného výskytu vstavačovitých a s jalovcem obecným (Juniperus communis)6.25680.23B/B/B
6110Vápnité nebo bazické skalní trávníky (Alysso-Sedion albi)3.03150.11A/A/AAno
T6.2A Bazifilní vegetace efemér a sukulentů s převahou netřesku výběžkatého (Jovibarba globifera)1.83140.06A/A/A
T6.2B Bazifilní vegetace efemér a sukulentů bez převahy netřesku výběžkatého1.20010.04B/A/A
6190Panonské skalní trávníky (Stipo-Festucetalia pallentis) 29.81111.12A/A/AAno
T3.1 Skalní vegetace s kostřavou sivou (Festuca pallens)23.52640.88A/A/A
T3.2 Pěchavové trávníky6.28470.23B/A/A
6210Polopřirozené suché trávníky a facie křovin na vápnitých podložích (Festuco-Brometalia) 83.03323.12B/B/AAno
T3.3D Úzkolisté suché trávníky - porosty bez význačného výskytu vstavačovitých43.17801.62B/B/A
T3.4D Širokolisté suché trávníky bez význačného výskytu vstavačovitých a bez jalovce obecného (Juniperus communis)39.85521.49B/B/B
6210Polopřirozené suché trávníky a facie křovin na vápnitých podložích (Festuco-Brometalia), význačná naleziště vstavačovitých - prioritní stanoviště 4.56930.17B/B/CAno
T3.3C Úzkolisté suché trávníky - porosty s význačným výskytem vstavačovitých4.56930.17B/B/C
6430Vlhkomilná vysokobylinná lemová společenstva nížin a horského až alpínského stupně 3.73820.14D/B/-Ne
T1.6 Vlhká tužebníková lada3.73820.14D/B/-
6510Extenzivní sečené louky nížin až podhůří (Arrhenatherion, Brachypodio-Centaureion nemoralis) 62.06622.33C/B/-Ne
T1.1 Mezofilní ovsíkové louky62.06622.33C/B/-
7220Petrifikující prameny s tvorbou pěnovců (Cratoneurion)0.25890.00A/A/AAno
R1.3 Lesní pěnovcová prameniště0.25890.00A/A/A
8160Vápnité sutě pahorkatin a horského stupně 0.25560.00B/A/AAno
S2A Pohyblivé sutě karbonátových hornin0.25560.00B/A/A
8210Chasmofytická vegetace vápnitých skalnatých svahů 9.13440.34B/A/AAno
S1.1 Štěrbinová vegetace vápnitých skal a drolin9.13440.34B/A/A
8230Pionýrská vegetace silikátových skal (Sedo-Scleranthion, Sedo albi-Veronicion dillenii)0.02960.00C/B/-Ne
T6.1B Acidofilní vegetace efemér a sukulentů bez převahy netřesku výběžkatého0.02960.00C/B/-
8310Jeskyně nepřístupné veřejnosti 0.00490.00B/B/AAno
S3B Jeskyně nepřístupné veřejnosti0.00490.00B/B/A
9130Bučiny asociace Asperulo-Fagetum 19.5380.73B/A/-Ne
L5.1 Květnaté bučiny19.53800.73B/A/-
9150Středoevropské vápencové bučiny (Cephalanthero-Fagion) 166.74866.27B/A/AAno
L5.3 Vápnomilné bučiny166.74866.27B/A/A
9170Dubohabřiny asociace Galio-Carpinetum 1062.284639.96B/A/AAno
L3.1 Hercynské dubohabřiny1062.284639.96B/A/A
9180Lesy svazu Tilio-Acerion na svazích, sutích a v roklích 142.88945.37B/A/AAno
L4 Suťové lesy142.88945.37B/A/A
91E0Smíšené jasanovo-olšové lužní lesy temperátní a boreální Evropy (Alno-Padion, Alnion incanae, Salicion albae) 9.13260.34B/B/-Ne
L2.2A Údolní jasanovo-olšové luhy, typické porosty9.13260.34B/B/-
91H0Panonské šípákové doubravy 286.514910.77B/A/AAno
L6.1 Perialpidské bazifilní teplomilné doubravy286.514910.77B/A/A
91I0Eurosibiřské stepní doubravy 71.16332.67B/B/BAno
L6.4 Středoevropské bazifilní teplomilné doubravy71.16332.67B/B/B

Ostatní přírodní biotopy

BiotopRozloha (ha)Podíl(%)R/Z
K1 Mokřadní vrbiny0.12510.00B/B
K2.1 Vrbové křoviny hlinitých a písčitých náplavů1.45060.05C/C
K3 Vysoké mezofilní a xerofilní křoviny72.63992.73B/B
K4C Nízké xerofilní křoviny - porosty bez skalníků a bez s mandloně nízké0.00920.00C/B
L2.2B Potoční a degradované jasanovo-olšové luhy7.46150.28B/B
L6.5B Acidofilní teplomilné doubravy bez kručinky chlupaté (Genista pilosa)35.84931.34B/A
L7.1 Suché acidofilní doubravy4.39280.16B/A
M1.1 Rákosiny eutrofních stojatých vod0.84120.03C/C
M1.4 Říční rákosiny1.14630.04C/B
M1.7 Vegetace vysokých ostřic0.48000.01D/C
M4.1 Štěrkové náplavy bez vegetace0.15540.00A/A
S1.5 Křoviny skal a drolin s rybízem alpínským (Ribes alpinum)0.01200.00B/A
S3A Jeskyně přístupné veřejnosti0.00300.00D/C
T1.3 Poháňkové pastviny2.19930.08B/B
T1.4 Aluviální psárkové louky7.73130.29C/B
T1.5 Vlhké pcháčové louky2.07920.07B/B
T4.1 Suché bylinné lemy4.84520.18B/A
T4.2 Mezofilní bylinné lemy14.28520.53C/B
V2C Makrofytní vegetace mělkých stojatých vod - ostatní porosty0.30120.01C/B

Biotopy řady X

BiotopRozloha (ha)Podíl (%)
X1 Urbanizovaná území22.73550.85
X2 Intenzivně obhospodařovaná pole60.71292.28
X3 Extenzivně obhospodařovaná pole11.16310.41
X4 Trvalé zemědělské kultury0.00166.01
X5 Intenzivně obhospodařované louky46.50441.74
X6 Antropogenní plochy se sporadickou vegetací mimo sídla18.78740.70
X7 Ruderální bylinná vegetace mimo sídla16.44030.61
X8 Křoviny s ruderálními a nepůvodními druhy0.07840.00
X9A Lesní kultury s nepůvodními jehličnatými dřevinami111.99494.21
X9B Lesní kultury s nepůvodními listnatými dřevinami25.03350.94
X10 Paseky s podrostem původního lesa33.46441.25
X11 Paseky s nitrofilní vegetací41.63981.56
X12 Nálety pionýrských dřevin22.22160.83
X13 Nelesní stromové výsadby mimo sídla12.13650.45
X14 Vodní toky a nádrže bez ochranářsky významné vegetace0.91320.03
 

Druhy - Rostliny:

Stálá populace Zastavující se Zimující Hnízdící
Podíl populace Zachovalost Izolace Celkové hodnocení
včelník rakouský1700
Dracocephalum austriacumAAAA
zvonovec liliolistý50
Adenophora liliifoliaBBBB
 

Druhy - Živočichové:

Stálá populace Zastavující se Zimující Hnízdící
Podíl populace Zachovalost Izolace Celkové hodnocení
netopýr černý50-80
Barbastella barbastellusCBCB
netopýr velký500-700200
Myotis myotisBBCA
přástevník kostivalovýC
Callimorpha quadripunctariaCBCC
roháč obecnýC
Lucanus cervusCBCC
 

Kraje a katastrální území:

Kraj Středočeský kraj:

Beroun, Bubovice, Budňany, Hlásná Třebaň, Hostim u Berouna, Koněprusy, Korno, Kozolupy, Loděnice u Berouna, Mořina, Poučník, Srbsko u Karlštejna, Svatý Jan pod Skalou, Tetín u Berouna, Tobolka  

Prameny:

Neuvedeno  

Fotografie:

Poznámka: Zpracované souhrny doporučených opatření pro evropsky významné lokality naleznete na webových stránkách Ústředního seznamu ochrany přírody http://drusop.nature.cz/portal/

(c) 2006 Natura 2000 - Oficiální webové stránky soustavy Natura 2000 v České republice, všechna práva vyhrazena. Náměty, příspěvky a připomínky zasílejte na adresu natura2000@nature.cz. Redakce stránek využívá zpravodajství z databází ČTK, jejichž obsah je chráněn autorským zákonem. Přepis, šíření, či další zpřístupňování tohoto obsahu či jeho části veřejnosti, a to jakýmkoliv způsobem, je bez předchozího souhlasu AOPK ČR výslovně zakázáno. (c) 2006 - všechna práva vyhrazena. Materiály agentury AOPK ČR nesmí být dále publikovány, vysílány, přepisovány nebo redistribuovány. Správa a redakce stránek využívá redakční systém portálového rešení SuperServer firmy RAGTOOLS.